tag:blogger.com,1999:blog-44054367295212212732024-03-05T16:32:18.181+01:00Jak se stávám ženouJak se stávám ženou je blog, který byl založen za účelem propagace a osvěty procesu tranzice. Cílem je informovat širokou veřejnost o tom, jaké je to žít život jako transgender člověk v České Republice a upozornit na to jak proces tranzice probíhá. Dále pak upozornit na problémy, které osoba jako já může očekávat ve všech spektrech společnosti.
Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.comBlogger29125tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-77323438228856022912020-06-24T16:59:00.001+02:002020-06-24T17:02:30.632+02:00Mise dokončena<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Vážené
čtenářstvo, <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Tak jsme společně
došli na konec mojí cesty. Mám za sebou operaci, prošla jsem úspěšně všechny
úskalí cesty transgender ženy v České republice. Jak jsem zmínila již ve svém
statusu na FB, tak se jednalo o dlouhou a trnitou cestu, kterou jsem však
dokázala překonat a stát se ženou.<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Ještě, než to
celé uzávěru, </span>mi nejprve dovolte poděkovat lidem co mi tuto cestu pomohli
dokončit.</div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Zaprvé bych
chtěla poděkovat mým rodičům, kteří v tom celém procesu byli se mnou od začátku
do konce a vždy se snažili o maximální jednoduchost. Chápu, že pro ně přeměna z
Jiřího Hejduka na Georgii Hejdukovou byla náročná, ale zvládli to naprosto
skvěle. <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Stejné poděkování
patří i mým sourozencům: Nelče, Terezce, Ondrovi. Dále mojí macešce Janě, strýci
Michalovi a tetě Dádě a všem ostatním členům mojí rozsáhlé rodiny od kterých
jsem vždy měla podporu.<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Další obrovské
poděkování patří mojí sexuoložce Hance, která vždy dělala pro moji tranzici
maximum. Děkuji také všem ostatním specialistům, které mi umožnili cestu k
hormonům.<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Za třetí děkuji
Julče a všem ostatním, kteří mě onehdy při mém coming outu podpořili.
Děkuji i úžasnému personálu stacionáře včetně paní psychiatričky, která mě
rovněž podpořila.</span></div><div class="MsoNormal"><span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Dále děkuji
hrozně moc Terce, Lucce, Terce, Elišce, Julče, Nikol, Almě, Radaně a dalším
skvělým duším, které jsem potkala za zdmi motolské psychiatrie. Pomohli jste mi
Vaším přijetím, objetím a vším dalším co jste tam pro mě udělaly. Díky.<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Dále musím učinit obrovské poděkování Amnesty International za jejich přijetí. Zejména díky
Michalovi, Žanetě, Petrovi, Natálii, Emilovi, Jiřímu, Martině, Erikovi a dalším, se kterými jsem měla a mám tu čest zachraňovat lidská práva. <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Dále mi dovolte
poděkovat spolku Transparent za podporu v začátcích a hlavně neskutečně dobrou
práci. Jmenovitě Viktor, Damián, Bára, Dorian, Jáchym, Jáchym, Štěpán, Ema,
Jamie a další z tohohle vynikajícího spolku.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Opět musím znovu
velmi poděkovat Terapeutické komunitě Kaleidoskop, která mě, co se sebevědomí a
sebeúcty týče, nasměrovala správným směrem. Především děkuji Renatě za to, že
tenhle úžasný projekt nadále udržuje naživu. Ale také všem ostatním terapeutům
či současným nebo bývalým stážistům. A také mým spoluklientům za společnost a
podporu </span><span lang="CS" style="font-family: "segoe ui emoji", sans-serif; mso-ansi-language: CS; mso-bidi-font-family: "Segoe UI Emoji";">❤</span><span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">️<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Další velké
poděkování patří České pirátské straně, zejména Pirátům na Praze 6 za jejich
podporu a pochopení. Dále jmenovitě Tereze Hubáčkové, Michalu Zacharovi, Míše
Krausové, Míše Kleslové, Lýdii Bartošové, Františku Kopřivovi, Míše Beránkové,
Míše Skokanové, Ágnes Němečkové, Honzovi Horovi a Báře Soukupové.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Dále bych ráda
poděkovala všem organizacím, kde jsem měla tu čest dělat buď dobrovolníka, nebo
pracovat, za přijetí a respektování mé životní situace.<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Další poděkování
patří i mojí škole. Zejména paní ředitelce Janě Dušejovské a Janě Tampierové.
Ale i všem učitelům za respektování mojí identity a správné oslovování. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Dále bych ráda
poděkovala Lince Bezpečí, Dětskému Krizovému centru, Krizovému centru RIAPS a
všem ostatním provozovatelům a konzultantům krizových linek jejichž služby jsem
využila. Dovolím si také speciálně poděkovat Terce, terapeutce z Discoveru.
<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Zdaleka největší
poděkování ovšem patří mojí terapeutce Markétě. Díky ní jsem dokázala udělat spoustu
práce sama se sebou a jsem tam, kde jsem teď. Moc díky za všechna sezení.<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<b><span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">A nakonec
děkuji VŠEM ostatním lidem, které jsem nejmenovala, za péči a podporu. Dostala
jsem tolik podpory, kolik jsem si ani nemyslela, že mohu vůbec dostat. Množství
pozitivních reakcí mě skutečně pohání dopředu. Speciálně děkuji všem mým
kamarádům, kteří mě celou dobu drželi a pomohli mi se tak dostat přes nejhorší.
Děkuji zejména Anetě, Anitě, Skautíkovi, Terce, Míše, Míše Noře a dalším. Speciálně
těm, co mě drželi v opravdu těžkých momentech. Nikdy vám to nezapomenu.<o:p></o:p></span></b></div><div class="MsoNormal"><b><span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Samozřejmě s tímto
musí nutně přijít i zpráva, kterou jsem oznámila již před nějakým časem, a to, že
tímto končím s psaním tohoto blogu. Důvod je prostý. Můj život už se dávno
netočí kolem tranzice a zejména po této operaci nutně nastane období, kdy tranzici
nebudu řešit. Samozřejmě bych nadále mohla psát i o jiných problémech spojených s mým
životem, ale to už by nebylo ono. <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<b><span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Pokud mě
chcete nadále sledovat můžete tak učinit na Facebooku klikem na tlačítko follow(sledovat),
nebo na Instagramu </span></b><a href="https://www.facebook.com/torterajirka"><span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">https://www.facebook.com/torterajirka</span></a><span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">, </span><a href="https://www.instagram.com/torterajirka/"><span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">https://www.instagram.com/torterajirka/</span></a><b><span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;"><o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Cíl blogu byl naplněn. Dokázala jsem docela věrně přenést život jedné české trans*holky
do textu a vytvořit tak něco autentického a krásného. Ač 35 000 přečtení není
nějaká závratná čtenost, tak o tu mi nikdy moc nešlo. Dokázala jsem psaní i
přes hodně překážek nevzdat a cestu na tomto blogu dokončit. Podařilo se mi
kromě tranzice nakousnout i téma šikany, což je něco, s čímž se LGBT lidé bohužel
setkávají. Já osobně vidím, že ještě pár let potrvá, než se ze všech následků, které mi život přichystal, skutečně zotavím. Mám však pevnou vůli a sílu se ze
všech následků zotavit a žít plnohodnotný a spokojený život. <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Takže ještě jednou
děkuji všem, co tento blog četli a sdíleli dál. Děkuji také všem korektorům a
zejména Martině za její úžasnou práci. Blog zůstane nadále dostupný, a tak se na něj může </span>kdokoliv a kdykoliv zase obrátit a znovu si přečíst ten příběh, jak jsem
se stala ženou.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-24899016136642538312020-06-17T15:37:00.000+02:002020-06-17T15:37:48.822+02:00Operace<h4 style="text-align: left;">
<span lang="CS">Vážené
čtenářstvo,</span></h4>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Konečně nadešla
ta chvíle, kdy se i já dočkám ženského pohlavního orgánu. Dostala jsem po
korona-virové krizi datum 26.5.2020. Popíšu Vám teď proces operace den po dni.<o:p></o:p></span></div>
<h2 style="text-align: left;">
<span lang="CS">Den – 1</span></h2>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">V 11 hodin
dorážím do nemocnice. Tentokrát u vchodu dostanu správné oslovení. Následují
běžné přijímací procedury. Ve 12 hodin začínám pít Fortrans se kterým skončím
k šesté hodině. Během té doby si popovídám s anesteziologem a oholím
si prostor kolem rozkroku. V 8 večer dostanu svoje léky a jdu spát.<o:p></o:p></span></div>
<h2 style="text-align: left;">
<span lang="CS">Den Go</span></h2>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Začínám opět
kolem třetí hodiny ráno. V 5:30 přichází budíček, měření tlaku a teploty.
Převlékám se po umytí do andělíčka. Také zapíjím oblbovací lék posledním
douškem vody. V 8:30 vypínám počítač a balím si věci na JIP. V 9:00
mě čeká vytoužený odvoz na sál, kde čekáme asi 10 minut. Krátce po zapojení kanyly
a napíchnutí infuze usínám.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Probouzím se ve
13:30 … Už při prvním momentu srdíčko zaplesá. Jsem na JIP a cítím bolest.
Hurá, povedlo se. Moje radost se ještě znásobí po všech nutných telefonátech, kdy
poprvé mluvím s lékařem. Vše proběhlo standardně a bez komplikací. Zbytek dne
trávím pod relativně silnými léky tlumícími bolest na JIP a stejně tak i noc.
Většinu času poslouchám písničky, odpovídám na telefonu nebo spím. <o:p></o:p></span></div>
<h2 style="text-align: left;">
<span lang="CS">Den 1</span></h2>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Ráno přichází
mycí procedura, která je kvůli bolesti obtížná. Brzy po ní mě však odváží
z JIP na standardní oddělení. Zde vytahuji notebook a snažím se krátit si
čas na něm. Zbytek dne probíhá velice klidně a odpoledne mám návštěvu. Dokonce
začínám i trošku dělat nějakou práci, nicméně jsem hodně unavená a občas padám
do mikrospánku. Trčí ze mě dvě hadičky, z čehož jedna odvádí krev a druhá
slouží k odvádění moči. Bolí to hodně, nicméně se mi daří relativně normálně
spát. Jím v podstatě jen polévky.<o:p></o:p></span></div>
<h2 style="text-align: left;">
<span lang="CS">Den 2</span></h2>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Druhý den strávím
podobně jako ten první v posteli. Už tolik nespím a snažím se dělat
školu a práci. Celý den jím polévky a neustále ze mě teče krev, takže musím
furt převlékat podložky a v podstatě skoro celou postel. Vzhledem k tomu,
že se ovšem z postele nezvednu tak mi při každém převlékání musí asistovat
personál. <o:p></o:p></span></div>
<h2 style="text-align: left;">
<span lang="CS">Den 3</span></h2>
<div>
<span lang="CS"></span><br />
<h4 style="text-align: left;">
<span lang="CS"><span style="font-weight: normal;">Ráno přichází velká vizita. Rozhodne se, že dnes se mi sundá zábal omotaný kolem nového orgánu. Toto se stane krátce před polednem. Nález je normální, nicméně pravá část je hodně oteklá. Zároveň se zbavím hadičky na krev. Následně se pokusím vstát, což vede k tomu, že na místě zkolabuji a mířím zpět do postele. Druhý pokus už dopadne lépe a podaří se mi úspěšně osprchovat (hurá). Večer dělám svou první dilataci. S výsledkem jsem spokojená. Následně se uložím ke spánku a pořádně se vyspím.</span></span></h4>
<h2 style="text-align: left;">
<span lang="CS"><span lang="CS" style="font-size: medium; font-weight: 400;"></span></span></h2>
<h2 style="text-align: left;">
<span lang="CS"><span lang="CS">Den 4</span></span></h2>
<div>
<span lang="CS"><span lang="CS"></span></span><br />
<h4 style="text-align: left;">
<span lang="CS"><span lang="CS"><span style="font-weight: normal;">Sobota probíhá
velice poklidně. Nicméně odpoledne mě začíná bolet hlava, a tak jdu spát.
Teplotu naštěstí nemám. Ležení v posteli je přerušováno pravidelnými dilatacemi.
Ráno navíc dostávám zprávu, že bych druhý mohla jít domů, což by bylo super. Čas
utíká docela rychle. Konečně také dostávám normální stravu.</span></span></span></h4>
<h2 style="text-align: left;">
<span lang="CS"><span lang="CS"><span lang="CS">Den 5</span></span></span></h2>
</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Ráno mě čeká odběr
krve. Dopoledne proběhne v klidu. Po obědě přichází sestřička s propouštěcí
zprávou. Trvá mi chvíli si vše sbalit, protože mé pohybové schopnosti jsou stále
velmi omezené. Beru to přes lékárnu, kde si odnesu 4 různé druhy léků.
Antibiotika do konce týdne. Stejně tak injekci, která má pomáhat s krví.
Dále pak lék pro doplnění draslíku a lék proti otokům. Po třetí hodině
opouštím motolskou nemocnici.<o:p></o:p></span></div>
<h2 style="text-align: left;">
<span lang="CS">Den 8</span></h2>
<div class="MsoNoSpacing">
<span lang="CS">Navštěvuji
praktického lékaře. Shodujeme se, že </span>se operace povedla. Domluvíme se na
zítřejších krevních testech ohledně vysazení léku pro doplnění draslíku. Vše je hotové
do pár minut.</div>
<h2 style="text-align: left;">
<span lang="CS">Den 9</span></h2>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Jdu na urologii
na kontrolu, nicméně v pravé části vagíny je nalezena sražená krev, která
se musí při velice bolestivé čistící operaci vyndat. Navíc to znamená, že cévka
s močí mi zůstane až do pondělí. Po této kontrole jsem schopná už docela
obstojně sedět.<o:p></o:p></span></div>
<h2 style="text-align: left;">
<span lang="CS">Co mi zůstalo po operaci</span></h2>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Pravidelná dilatace,
kterou provádím cca 4x denně.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Antibiotika a
injekce, které jsem vysadila 10 den. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Lék pro doplnění
draslíku, který mi zůstane do doplnění draslíku do krve. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Léky proti
otokům.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Chození a sezení
se pomalu obnovuje. Klidový režim opravdu doporučuji dodržovat. S výsledkem
jsem velice spokojená a určitě bych neměnila. Doporučuji nakoupit lubrikační gel
(ideálně takový, co nesmrdí) Připravte se, že to bude krvácet, a tak doporučuji
se psychicky připravit na pravidelné měnění vložek a povlečení. Bude to také hodně bolet, ale to je něco, co se dá přežít. <o:p></o:p></span></div>
<br />Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-611552983915456802020-03-14T14:22:00.001+01:002020-03-14T14:22:17.839+01:00Pokus o operaci první a snad poslední nevydařený.<br />
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Konečně jsem se
po skoro třech letech tranzice dočkala a mohla jsem nastoupit na operaci do Motola. V tomto blogu vám události z motolské nemocnice popíšu den po dni. <b>Upozorňuji
předem, že se operace nepovedla a pokud chcete vidět skutečnou podobu,</b> <b>budete
si muset počkat. </b><o:p></o:p></span></div>
<h3>
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Den Go – 1</span></h3>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Do Motola
přicházím po vydatné snídani před 9. hodinou. Sestřička na urologické ambulanci
se opravdu velmi sekne v oslovení a za svůj omyl se neomluví (což mě štve
daleko více) Následuje odběr krve a poté odchod na oddělení do patra -2. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Zde jsem již
oslovena a celou dobu oslovována naprosto korektně. Jsem seznámena
s následky a s předoperační přípravou. Po poledni (nesmím od příjmu
jíst) začíná můj souboj s FORtrans, který trvá až do 9 hodin do večera.
Chutná to jako mrkev smíchaná se slanou vodou. Nakonec vypiji něco pod 4 litry.
Odpoledne mluvím s anestezioložkou. Kolem čtvrté přichází holící procedura,
kdy jsem odvedena do lázně pacientů a strojkem holím genitál. Nejprve sama a
poté s asistencí personálu Celou dobu naprosto v ženském rodě a jsem
na ženském pokoji. Večer před 10 dostávám kanylu a odebírám se ke spánku. Celý
večer trávím obepisováním dohromady asi 200 lidí (zprávy plus komentáře) a
odpovídám na přání šťastného zákroku. Za to zpětně nemohu dostatečně poděkovat.
Můj strach ze zvýšené teploty a že se něco pokazí kolem večera upadá.<o:p></o:p></span></div>
<h3>
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Den Go </span></h3>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Ráno se probudím
kolem třetí hodiny se zjištěním, že jsem měla nehodu. FORtrans způsobuje průjem, a
tak se převléká postel. Poté cca do 5:30 vyřizuji korespondenci na počítači. Jdu
na záchod a převlékám se do košilky. Kolem půl dvanácté na mě přijde řada. Jedu
na sál, skáču na operační lehátko, pomalu usínám a ….<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">A probouzím se
asi za dvě hodiny na pokoji. Okamžitě mi dochází, že je něco špatně, po chvíli začínám
plakat. Čím dál více jsem smutná, protože tuším, že čekání na další termín bude
dlouhé. Kolem třetí hodiny mi smutnou zprávu potvrdí doktorka. Informuje mě o
zítřejším propuštění a že dostanu další termín. Celý večer se snažím si
neublížit. Považuji to za moji chybu. Určitě jsem špatně propláchla střeva.
Píšu status na Facebook a snažím se myslet pozitivně, ale nejde to. Okamžitě se
mi ozývají kamarádi a dostávám neuvěřitelnou podporu. Dokonce i od spolužáků ze
školy, napsala mi dokonce holka, o které jsem si myslela, že mě nenávidí ze
všeho na světě. Moje kamarádka Adéla si se mnou dvě hodiny volá před spaním.
Nakonec s plánem jít zítra na akci Pirátů usínám.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Tak takhle to
proběhlo: dvě autotransfuze, předoperační vyšetření, pití FORtrans, 2 měsíce
vynechaného sportu, a to vše úplně k ničemu. Píšu článek s odstupem a
popravdě jsem ho vůbec nechtěla vydávat. Další termín mám 23.4. nebo v týdnu
poté. Mám strach z opakování. Nicméně i přes toto se snažím momentálně žít
život na maximum. Věřím, že další operace se již povede a já budu konečně žena.
<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Myslím si, že už
snad neexistuje nic, co by se v mojí tranzici nezkomplikovalo. Ale alespoň
mohu říct, že jsem za své ženství musela bojovat.<o:p></o:p></span></div>
<br />Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-2530840876271348322019-12-20T14:13:00.000+01:002019-12-20T14:19:29.062+01:00Před operací aneb co byste měli vědět<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCsLWuKOhcag_GgL12lJWgEmLvxOC5cqlTkWgHwYRpyO-4XS_dKHQ6Sgwxmno3alTYP3TSqUqLi8JxSvLbTr2x9lOdLBFKPQAIMG81WvuSRycotSjuICimcYrLnB-syywtBW4qL9wJJjI/s1600/surgery-1822458_1920.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1068" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCsLWuKOhcag_GgL12lJWgEmLvxOC5cqlTkWgHwYRpyO-4XS_dKHQ6Sgwxmno3alTYP3TSqUqLi8JxSvLbTr2x9lOdLBFKPQAIMG81WvuSRycotSjuICimcYrLnB-syywtBW4qL9wJJjI/s320/surgery-1822458_1920.jpg" width="320" /></a></div>
Vážení čtenáři<br />
<div>
<br /></div>
<div>
Pomalu se dostávám až na samý konec mé cesty. V lednu mě čeká předoperační vyšetření a na začátku února operace. Nyní vám něco povím, jaká byla a je moje současná příprava na operaci.</div>
<div>
Jak jsem se zmínila v minulém článku, v září jsem úspěšně absolvovala speciální komisi, která posuzuje změnu pohlaví. Komise není nic hrůzostrašného a jde především o administrativní úkon. Po té co komisi absolvujete vám sice řeknou, jak jste dopadli, nicméně na písemné rozhodnutí si musíte ještě chvíli počkat.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Až se vám konečné rozhodnutí dostane do ruky, musíte učinit jedno velice důležité rozhodnutí. V ČR jsou dva doktoři kteří tento typ operace provádějí, a to MUDr. Jarolím v Praze a MUDr. Vřeský v Ostravě. Zdánlivě jednoduchá volba ovšem není zas tak jednoduchá. Volíte nejen mezi dvěma různými městy, ale také dvěma různými způsoby operace.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Samozřejmě je objektivně velice těžké porovnat, který způsob je lepší, jelikož žádná osoba nemůže absolvovat oba zákroky a každému se mohou objevit různé komplikace. Ani v trans komunitě nepřevažuje názor, který způsob je lepší. Záleží tak hodně na vaší volbě a pro co se rozhodnete.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Následuje předoperační konzultace (Vzhledem k tomu, že nejsem superwoman, tak popíšu postup prováděný v Praze. Čekací doba na konzultaci je zhruba 1 měsíc a jediné co potřebujete je rozhodnutí komise, kartičku pojišťovny a občanský průkaz či jiný doklad.) </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Na konzultaci s vámi naplánují autotransfuze. Jsou dvě a jsou dělány pro případ velké ztráty krve v průběhu operace a provádějí se vždy týden před a v den indikační schůzky. Na této indikační schůzce se stanovuje definitivní termín operace a ten se tak dozvíte v podstatě až těšně před ním. Víte, že bude v týdnu po indikační schůzce, což je v mém případě 29.1. takže operace bude někdy v týdnu 3. - 7.2. 2020. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Další, a to o dost překvapivější informací je požadavek na pořízení vibrátoru kvůli následným pooperačním ošetřením. Takovou věc samozřejmě nehradí pojišťovna, ale budete si pro ni muset zajít do sex shopu.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Navíc s touto informací mi řekl, že by mi doporučil si pořídit další sadu asi 4 vibrátorů. V tuto chvíli by se hodilo asi vědět, že jsem funkční vibrátor nikdy v životě kvůli nezájmu neviděla a nyní jsem jich měla mít rovnou 5.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Nakonec mi řekl, že ještě dostanu recept na lék for trans, který si mám vyzvednout v lékárně a dále si mám přinést 20 kondomů. S tímto mi bylo řečeno, že je to vše a byla jsem puštěna ven z ordinace.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Upřímně jsem byla z těch všech informací docela v šoku a ani nějak extra nepomohlo, že ten den byl už od začátku hrozně divný a tohle byla jakási třešnička na dortu. Nicméně na konec stejně tu operaci chci a tohle mě rozhodně nezastaví.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-51975833886300666072019-10-01T12:14:00.000+02:002019-10-01T12:14:57.250+02:00Komise: Aneb poslední zelené světloVážené čtenářstvo,<br />
<br />
Jak ti co čtou moje facebookové stránky, tak ví, že jsem úspěšně dostala povolení k operaci pohlaví od speciální komise Ministerstva zdravotnictví. Nyní vám povím, jak celá komise probíhala a co všechno jsem ke komisi musela doložit, řeknu vám také jak celá věc probíhala a kolik to zabralo času.<br />
<br />
Z počátku vám řeknu nějaké základy, jsou totiž nějaké podmínky, které musí žadatel splnit, jinak bude jeho žádost zamítnuta. První takovou podmínkou je aby neexistovalo manželství, protože dle našeho zákona není svazek muže a ženy manželství a proto by při změně pohlaví musel tento svazek zaniknout.<br />
<br />
Další podmínkou je 1 rok v takzvaném Real life testu, neboli plně v roli pohlaví do, kterého chcete zákrok provést. Tato podmínka je za účelem, aby si člověk vyzkoušel zda mu role skutečně vyhovuje a zda se v této roli cítí komfortně, samozřejmě s přihlédnutím, že může docházet k připadanému ne úplnému přijetí ze strany okolí. Také musela přecházet alepsoň 1 rok hormonální terapie<br />
<br />
Další podmínkou je kladný posudek od psychologa, který potvrzoval diagnózu, jehgo úkolem je znovu posoudit zda se psychický stav abnormálně nezměnil a v případě, že ano, zda by to bylo překážkou ke změně pohlaví.<br />
<br />
Poslední podmínkou je, že v případě, že trans osoba má dítě které je mladší než 15 let, musí dojít k sezení u rodinného terapeuta případně musí být uvedeno, proč sezení nebylo.<br />
<br />
Pokud jsou tyto podmínky dodrženy komise by měla být informována o případných psychických problémech, ty se u mě <a href="https://www.jaksestavamzenou.cz/2019/02/jak-jsem-se-dostala-z-riapsu-do-bohnic.html">vyskytly</a> a proto tyto věci komise diskutovala, v tomto případě se posazuje zda by případné psychické problémy mohly vést ke zmatení, nicméně v mém případě bylo shledáno, že toto není tento případ. K tomu měl profesor Weiss, který dělal posudek k dispozici posudek psychiatra.<br />
<br />
Po splnění výše uvedených podmínek komise žádost <b>obvykle schválí, </b>jedná se totiž primárně o administrativní krok a obvykle je celé sezení včetně kladení otázek do 15 minut hotové. komise se skládá z psychologa, psychiatra, sexuologů a plastického chirurga. komise se koná každý měsíc kromě letních prázdnin.<br />
<br />
Potvrzení je zasláno poštouGeorgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-74641673488664921342019-08-31T10:54:00.000+02:002019-08-31T10:54:52.465+02:00PsychologVážené
čtenářstvo,<br />
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Dnes vám popíšu
jednu z procedur, která je nutnou a mnohdy několikrát opakovanou součástí procesu změny pohlaví, a to je vyšetření a následné kontroly u psychologa. Je
to běžná, minimálně jednou, ale pro některé i dvakrát opakovaná kontrola,
která po většinou nezabere více než hodinu a pokud jde vše bez komplikací, jde do jisté míry o formalitu.<o:p></o:p></span><br />
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;"><b><br /></b></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;"><b>Především bych
ráda řekla, že budu popisovat svoje zkušenost, a nikoliv zkušenosti všech
trans* lidí.</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Tak tedy,
k psychologovi se poprvé dostanete poměrně brzo, je to totiž právě on, kdo
oficiálně dle práva potvrzuje diagnózu transsexuality. A tudíž je jakýmsi
klíčem k ke všemu ostatnímu, jako jsou hormony či pokud chcete, jakákoliv
operace, a tudíž v českém kontextu i úřední změna pohlaví.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">(S tímto
konceptem nesouhlasím, ale operuji s tím, co tu v ČR máme.)<o:p></o:p></span><br />
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Vyšetření obvykle
je rozděleno do několika fází, za prvé stručně shrnete váš problém, a pan
doktor se vás bude doptávat na různé otázky, ohledně sexuálních preferencí a
vaší minulosti s psychickými problémy, pokud nějaké jsou. Některé otázky
jsou poměrně osobní a nemyslím si , že jsou tolik k nutné položení, ale dá se to dle mého názoru přežít.<o:p></o:p></span><br />
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Následuje několik
praktických vyšetření asi nejzajímavější z nich je IQ test, který nápadně
připomíná ten, který dostanete v Menze, takže pokud nemáte na IQ test
z menzy, tady ho dostanete zadarmo (a v mém případě to bylo docela
přesné). Tento test se dělá z důvodu, že velmi nízké IQ by mohlo člověku
znemožnit udělat kvalifikované rozhodnutí.<o:p></o:p></span><br />
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Dalším zajímavým
testem je bezpochyby test pohlaví. Nevím, jaké přesně je odůvodnění tohoto
testu, ale v podstatě jde o to nakreslit dvě postavy. A ta druhá má být
opačného pohlaví. Já mám těžkou dysgrafii, a tak jsem vždy nakreslila něco, co
bylo naprosto nepochopitelné. Ale evidentně to stačilo, myslím, že se pan
doktor alespoň pobavil.<o:p></o:p></span><br />
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS" style="mso-ansi-language: CS;">Dalším vyšetřením
jsou vyšetření psychologická, jde zde v podstatě jen určit o to, zda je
člověk psychicky v pořádku (že jeho psychický stav změnu pohlaví
neblokuje) a zda to souhlasí s tím, co uvedl v předchozích testech. </span>Během případného
kontrolního vyšetření před hormony už probíhá jen osobní pohovor a zpráva je
vypracována ihned. Celé to trvá maximálně 30 minut, jedná se pouze
v případě podezření na emoční nestabilitu.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Poslední vyšetření před komisí je mimo IQ testu v podstatě kopie prvního vyšetření, cílem je zjistit zda se situace nezhoršila, ale v důsledku hormonů naopak zlepšila. Pokud to tak je, není překážky k doporučení ke komisi, která pak rozhoduje o konečném připuštení k operaci.<br />
<br />
A to je vše, je to sice docela nálož pro většinu lidí, nicméně pokud má člověk odhodlání, tak se to dá zvládnout.</div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<br /></div>
<br />Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-39109055145515613712019-07-14T20:03:00.000+02:002019-07-14T20:03:23.464+02:002 roky v tranziciOpět bilancujeme. Moje tranzice totiž trvá už dva roky. A co se vlastně od posledního roku změnilo? No hodně věcí, asi největší dosaženou změnou byly hormony, které mi zajistily, že už konečně alespoň trošku vypadám jako žena. K těm jsem se dostala již v srpnu minulého roku, takzvaný real life test, což znamená, že v ženské roli žiji. S tím jsem již začala přibližně o dva měsíce dříve.<br />
<div>
<br /></div>
<div>
Velká změna nastala také v mém životě, kdy jsem začla vypomáhat České pirátské straně s volební kampaní. Bylo to vskutku zajímavé léto, které jsem kvůli odchodu z Kaleidoskopu měla téměř bez programu, a díky Pirátům jsem ho najednou měla plné volební kampaně, což bylo skvělé pro mou sociální fobii, která se díky tomu výrazně snížila. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Další událostí byl můj již druhý pokus studovat střední školu, a tentokrát se mi podařilo úspěšně dokončit první ročník bez větší újmy, kombinace hraniční poruchy osobnosti a změny pohlaví holt úplně přívětivá pro mé spolužáky nebyla a není a je otázka zda mě vůbec někdy přijmou, né že bych to teda potřebovala jak jsem již zdůraznila. Máme úplně jiná přání, vize a cíle a tudíž i velmi málo co si říci.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Bohužel se ve třídě objevila šikana, což vedlo k mému zhroucení a následné jízdě sanitkou na RIAPS, kde jsem byla hospitalizována. Pak se, snad poprvé, věci začaly dařit. Nejen, že se mi podařilo být čtvrtá na olympiádě lidských práv a druhá v Praze na soutěži KPBI, ale také o mně vyšel článek na HateFree a založila jsem neziskovku Zastavme šikanu. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Také jsem byla ještě dvakrát v nemocnici (hraniční porucha v tom nejlepším) a to v Bohnicích na 23 a 26. Mužská stránka z mého života postupně úplně mizí a nahrazuje ji stále častěji stránka ženská a to snad ve všech oblastech života.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Posledních pár měsíců však neodmyslitelně patřilo mimoškolním aktivitám. Měla jsem své první přednášky na tématiku šikany a všechny sklidily obrovský úspěch, čímž jsem byla ohromena. Také jsem se zúčastnila soutěže Středoškolák roku a několika kurzů, dále pak dobrovolnictví třeba v podobě festivalu Jeden svět.<br />
<br />
Tranzici ve svém životě řeším již jen velmi málo, kromě veřejného vystupování a případných pobytů v nemocnici (tam se to bohužel vzhledem k aktuálním platným zákonům v ČR řeší). Jinak jsem ale konečně spokojená a hrozně moc šťastná, což je asi největší úspěch minulého roku.<br />
<br />
V příštím roce nejspíše proces dokončím a tak článek 3 roky v tranzici bude nejspíše posledním článkem na tomto blogu, do té doby vás samozřejmě budu nadále informovat.<br />
Děkuji, že jste se mnou. </div>
Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-31151309639556328502019-06-22T10:33:00.000+02:002019-06-22T10:34:01.545+02:00Tranzice není ideologie, ale příběhy lidí kteří si jí procházejí<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-ansi-language: CS;">Zdravím čtenářstvo,<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-ansi-language: CS;">Poslední dobou je
tranzice stále větší téma ve společnosti, stalo se tak, že během probírání
tématu manželství pro všechny se ve sněmovně vyjadřovali někteří poslanci i k tématice transgender lidí. Stále více se v této zdlouhavé a pro mnohé
z nás vyhrocené a zbytečné diskusi o ideologiích či definicích ztrácí
jeden podstatný fakt: Tranzice není žádná ideologie.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-ansi-language: CS;">Trans lidé jsou lidé,
kteří mají skutečné příběhy a řeší velmi často právě problémy s přijetím
okolí, s tím, že nemohou sehnat bydlení, s tím, že nemohou sehnat
práci s tím, že když se svěří, tak budou mít problémy ve škole či jim v práci
neprodlouží smlouvu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-ansi-language: CS;">Diskuse o tom, že tranzice
je ideologií levice pouvažuji osobně za absurdní, problematika transsexuality i
nebinárních lidí je několikanásobně vědecky potvrzená a snaha tuto problematiku
dávat na úroveň čistě politicko-sociální je vůči těmto lidem značně netolerantní
a dovolím si říct, že i docela hloupé.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-ansi-language: CS;">Problém je, že podobně
jako při problematice duševních nemocí je transsexualita ohromnou senzací
především pro média a kdykoliv, něco provede nějaká osoba a zjistí se, že byla
náhodou trans dozvíte se to vždy už buď v titulku či v úvodu článku,
což pak vede k tomu, že tyto články jsou běžně používány jako argumenty, přestože
to, že si člověk prochází změnou pohlaví se kromě na vyšší emoční labilitě v důsledku
hormonů nijak neprojeví.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-ansi-language: CS;">Pokud člověk, který někoho
znásilní je trans, neudělal to pro to, že je trans, ale pro to, že je to člověk,
který chtěl uspokojit svoje potřeby touto cestou, to že je trans z něj/ní
nedělá v tomto případě lepšího ani horšího člověka, každý musí být
připraven nést odpovědnost za svoje chování. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-ansi-language: CS;">Dalším problémem je, že
problematika osvěty ohledně této tématiky, osvěta je skvělá věc, ale musí se
dělat způsobem, který je vůči trans lidem korektní, například tím, že se místo
fiktivních postav, které účinkují ve filmech, budeme snažit dělat osvětu pomocí
lidí, kteří tranzicí procházejí. Jen tak můžeme dosáhnout co nejlepší
reprezentace trans lidí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-ansi-language: CS;">Důležité je přitom
zdůrazňovat, že tranzice není jediná věc, co člověka definuje, člověk má zájmy,
koníčky a osobnost, a to jsou věci, které člověka definují, nikoliv jakou
diagnózu má či co má mezi nohama.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-ansi-language: CS;">Závěrem bych snad jen
dodala, že jsem ráda za každého trans člověka, který se snaží dělat klidnou a
rozumnou osvětu pomocí sdílení vlastního příběhu, to je totiž na tom to
nejdůležitější.<o:p></o:p></span></div>
<br />Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-62540129633878602042019-05-08T17:21:00.000+02:002019-05-08T17:22:06.548+02:00Hlas v tranzici<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIVXsK9pRY140lnp8d5A6UP-qX2JkfjwWQDr2r7djjr-9sTNZaoa0J8JSH4pP-Tbv8bvKU1jXn1cIVbN9-6XchcEOVBGEp1Cr8WlPUdTGRwZAX9B2P4wnhZWPpiukiKkwwBYduTyZo74M/s1600/microphone-1246057_1920.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1063" data-original-width="1600" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIVXsK9pRY140lnp8d5A6UP-qX2JkfjwWQDr2r7djjr-9sTNZaoa0J8JSH4pP-Tbv8bvKU1jXn1cIVbN9-6XchcEOVBGEp1Cr8WlPUdTGRwZAX9B2P4wnhZWPpiukiKkwwBYduTyZo74M/s640/microphone-1246057_1920.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Vážené čtenářstvo,<br />
<div>
<br /></div>
<div>
Dnes bych ráda otevřela další kapitolu, která mi zpočátku přišla v celé tranzici velmi nedůležitá, avšak poté co se všechny mé tělesné změny začaly dít, jsem tomuto tématu začala věnovat čím dál větší pozornost až nyní a to je v tranzici problematika lidského hlasu.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Z počátku to totiž upřímně není, co vás napadne, vždycky řešíte jako první vzhled (alespoň u mne tomu tak bylo). To, jak budete vypadat, vizuální passing, je totiž pro mne osobně důležitější, protože vlastní hlas už jsem si tak nějak zvykla že je hluboký.<br />
<br />
Za prvé je potřeba říci že hlas se na hormonech mění pouze klukům, estradiol totiž nezvyšuje hlas, ale testosteron ho snižuje, takže v oblasti hlasu to mají kluci o něco lehčí a jinde to zase mají lehčí holky. Časem jsem však začala rozdíly vnímat asi nejvíce během telefonování, kdy někdy lidé měli i přes představení problém věřit že jsem to skutečně já, přestože mě nikdy v životě neslyšeli, což začalo být velkým problémem, i když já nejsem zrovna člověk co by telefonování měl za své hobby, protože telefonuji jen zřídka a většinou kvůli práci.<br />
<br />
A tak jsem se rozhodla s tím začít něco dělat a jen nesedět doma (i když vzhledem k množstvím aktivit by toto obvinění příliš nesedělo) a začala jsem hledat. Nejdříve jsem zkusila Hlasové centrum, ovšem tam mi bylo sděleno, že momentálně nenabírají nové pacienty a že mám zavolat v srpnu, ale ani pak to nešlo, tak jsem to vzdala, v té době jsem však od v té době kamarádky zaslechla o foniatrické klinice VFN, kde mi bylo sděleno, že sice až v dubnu příštího roku, ale že s hlasem rádi budou pracovat.<br />
<br />
Já byla spokojená, někam se to bude posouvat a budu moct u komise říci, že s hlasem nějak pracuji, což by byl další důkaz, že jsem 100 procentní a žena a tudíž mám na operaci nárok.<br />
A tak jsem v dubnu začala cvičit, nejprve se začíná pracovat s dechem a to tak, že často stojím u zrcadla a několik minut syčím. prý se později přidá i hlas.<br />
<br />
A jak to bude do budoucna ? Čekají mě ještě tak 4 měsíce cvičení a pak hurá na operační sál, kde mi jednak odstraní ohryzek, ale hlavně roztáhnou hlasivky abych měla normální hlas a konečně se stala ženou.<br />
<br />
A copak se děje jiného v mém životě :) Inu, momentálně ležím v posteli, naštěstí ne v Bohnicích s bílým náramkem na ruce, ale s nachlazením, čeká mě spousta důležitých událostí a mimo jiné jdu na vyhlášení cen Člověka v tísni Gratias Tibi (Děkuji Tobě), na což byl blog nominován :)<br />
<br />
Děkuju vám za podporu a důvěru kterou tento blog od vás stále má, moc si jí vážím.</div>
Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-68958005391761169612019-04-24T13:06:00.000+02:002019-04-24T13:11:56.956+02:00Proč se nemám v duši ráda ? Aneb jaké jsou následky šikany a týrání<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheRUGIOPYcP_Tgk4M-DH51d8apDXHZTVjsx1vXjk7xKZTG95m04E9zuTtV19PXaBAzReKRlaTJYmHb5oSZz7x1NQxNocOCUq8zz1iMe235-mfeImuEduZUrpZ0P0U4_ER0HXcIXYFeV28/s1600/desperate-2293377_1920.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1040" data-original-width="1600" height="208" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheRUGIOPYcP_Tgk4M-DH51d8apDXHZTVjsx1vXjk7xKZTG95m04E9zuTtV19PXaBAzReKRlaTJYmHb5oSZz7x1NQxNocOCUq8zz1iMe235-mfeImuEduZUrpZ0P0U4_ER0HXcIXYFeV28/s320/desperate-2293377_1920.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: od Anemone123 z Pixabay</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<br />
<br />
Vážené čtenářstvo<br />
<br />
Tenhle blog jsem chtěla napsat už dlouho, ale vždy mě od toho něco drželo dál, nevím zda to byla veliká protichůdnost k osobě kterou se snažím prezentovat jako Jiřku na veřejnosti, či čistě o to že pocity které vám zde popíšu jsou velice, ale velice intimní, avšak i přes toto bych s vámi tyto pocity chtěla sdílet.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
Abych vám však tyto pocity zasadila do kontextu, musím se vrátit hluboko do mé minulosti. Možná jste zaznamenali článek "Jak jsem byla vyštípána ze střední školy", což je článek publikován minulý rok v řijnu, tento článek měl u čtenářů veliký úspech, protože popisoval chování SSŠVT vůči žákovi, které nebylo v pořádku, jako důkaz toho, že byl blog úspěšný považuji celou řadu pomluv, která se o mne začala na internetu šířit. Snaha mě umlčet je akorát podporou myšlenky, že vlastně sdílet příbeh o tom, že sdílím něco co by se mělo sdílet.<br />
<br />
Samozřejmě, já se snažím na události, které se staly v mém životě pohlížet s co největším nadhledem, protože jediný způsob jak se vyrovnat se s traumatickou událostí či s tím, že vám někdo ubližoval, je přijmout a jít dál a to bohužel nedokáže každý. Jsou lidé, kteří svá traumatická období prožily v závislostech (třeba já) a někdy se z té závislosti bohůžel stane něco, z čeho se pak dostávají několik let.<br />
<br />
Závislosti jsou úžasným únikem od trápení a dočasně vám umožňují zapomenout co si prožíváte ať už to je šikana, rozvod rodičů, domácí násilí či znásilnění. a vzhledem k tomu, že tito lidé často končí bez kamarádů, bez rodiny a v horším případě na ulici je uník od všech problémů do světa pohody skrz závislosti relativně účinný. Pokud se vám, stejně jako mně podaří se ze závislosti dostat, za což si rozhodně zasloužíte pochvalu, čeká na vás daleko větší problém a to je problém s nenávistí.<br />
<br />
Nenávist je celkem běžná emoce, stejně jako zdravá sebekritika. To může vypadat třeba takto:<i><u> Jsem dobrá, samozřejmě mám svoje mouchy ale jsem se sebou spokojená. </u></i>To je zdravé pojetí, ovšem lidé s následky týrání si často říkají toto: <i><u>Jsem špatná, udělala jsem hrozně špatné věci a zasloužím si trest. </u></i><br />
Přitom pokud si v tu chvíli položíte otázky typu "Co jsem udělala" či "Za co bych se měla trestat", tak se často jen zacyklíte v kolečku. Kdy se za něco hrozně nenávidíte, ale nevíte za co.<br />
<br />
Člověk, který to nezažil, by si nejspíš v tuhle chvíli řekl, proč si lidé takové věci vůbec řikají a na to existuje docela jednoduchá odpověď: je to mechanismus k přežití.<br />
<br />
Adaptovat se na to, že já jsem špatná totiž pomáhá přežít právě dlouhodobé týrání od kohokoliv, protože máte pocit, že pokud přijmete to co je po vás chtěno: což je v tomto případě pocit, že jste špatní, tak se případný agresor přestane snažit a povolí v nátlaku. A tato iluze je často pravdivá, protože vy přestáváte reagovat a agresor tak najednou přestává mít hlavní důvod vás šikanovat.<br />
<br />
Já jsem byla šikanována 12 let, za tu dobu jsem slyšela snad všechny nadávky světa na mou hlavu a právě tyto nadávky ve mě zůstaly, protože jediná cesta ven bylo buď utéct (zabít se) a nebo přijmout realitu a já jsme po čase měla pocit (a dodnes ho mám), že vlastně ani nemám právo rozhodnout se, která cesta je ta správná.<br />
<br />
Což samozřejmě máte a každý by měl mít právo rozhodovat se, co v životě udělá a čeho dosáhne, protože je to váš život a jen vy máte právo o něm rozhodovat, dělat věci jinak a hlavně se snažit je dělat pro sebe, to je totiž skutečný princip zotavení. Být tím kým chci skutečně být bez potřeby zásahů druhých.Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com0Ústavní 91, 181 00 Praha 8, Czechia50.1335556 14.4240111000000329.120834600000002 -26.88458289999997 71.1462766 55.732605100000029tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-55498683823089265162019-03-30T00:10:00.000+01:002019-04-02T17:07:57.320+02:00Proč by děti od 15 let měly mít možnost rozhodnout o změně pohlaví?<div class="MsoTitle">
Vážené čtenářstvo</div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Jak jste možná
zaznamenali, poslední dobou jsem měla mnoho mediálních výstupů v různých
celostátních médiích, jednou z oněch výstupů byl i pořad Střepiny na TV
Nova, reportáž mimo jiné, kromě otázky hrazení operací z veřejného
zdravotního pojištění, která je poměrně jednoznačná, tak zde byla nastolena otázka,
zda by děti od 15 let mohly rozhodnout o změně pohlaví bez rodičů.<o:p></o:p></span></div>
<h3>
<span lang="CS">Nechci, aby se mé dítě změnilo</span></h3>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Relativně značné
množství rodičů si z dětí dělá jejich lepší vizi jejich sama, chtějí
například aby jejich děti byly lepší než v oni v tom, co jim nešlo a
aby dělaly sporty, které oni sami dělat nemohly, a to se bohužel dost často
týká i pohlaví, rodiče se neradi vzdávají toho pocitu, že jejich dítě je holka/kluk
a u některých z nich tento pocit zůstane i po celém procesu tranzice. A
někteří rodiče nezletilých dětí dokonce v procesu tranzice aktivně brání a
blokuje všechny možné změny jak úřední, tak lékařské, v 15 letech je
přitom dítě již dostatečně dospělé, aby bylo trestně odpovědné, a tudíž má
dostatečné mentální kapacity, aby si dokázalo s psychologem či sexuologem vyjednat,
zda je změna pohlaví skutečně řešení, děti nejsou majetkem rodičů, a tudíž je úloha
zákonného zástupce tady docela zbytečná.<o:p></o:p></span></div>
<h3>
<span lang="CS">V 15 člověk dost často už ví</span></h3>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Hodně lidí a
zejména v této oblasti neznalá část populace zastává názor že v 15
jsou lidé příliš mladí, aby o tomhle rozhodovali, za prvé nikdy nebudou
rozhodovat sami a vždy toto budou konzultovat s odborníkem, a tudíž je tím
risk neuváženého rozhodnutí minimalizován. V této oblasti považuji za
špatné zejména názory, že dokud děti živí rodiče mají právo rozhodovat za ně,
což však platí pouze pokud jednají v jejich nejlepším zájmu a bránění
cestě k sebeidentifikaci tak tomu rozhodně není.<o:p></o:p></span></div>
<h3>
<span lang="CS">A jak se daří tobě, Jiřko ?</span></h3>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Mně se poslední
dny a týdny daří dost dobře, konečně jsem dořešila pár problémů v životní situaci,
a tudíž mohu poměrně říct, že jsem šťastná, ano, občas mě vytočí lidi ve škole nebo nějací trollové, ale jde to. Zejména ve škole se mi však vyplatilo udržovat
si od ostatních odstup, ono je těžké fungovat jako velmi aktivní středoškolačka
mezi lidmi pro které je dělání něčeho navíc podivné a cizí a zadarmo? To už vůbec
ne.<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Tak si tak
proplouvám životem a snažím se jen tak existovat a i když by mě spousta lidí
ráda viděla slabou, jsem teď momentálně nejsilnější, což je dobře. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIAs0vVlkMb9AAFTN2dxDLdW4WXlxeDJzK_unNND3_9o9QTvqIfFWdrZk6DW-F3iqq9lqwdZty-Ah7PadOeDt-nuS921nnJCgWIIZgt_5d4kiA5BJTBAlrcpHWYl6ErVuIugmHfw8K6Bc/s1600/profil.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="700" data-original-width="716" height="195" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIAs0vVlkMb9AAFTN2dxDLdW4WXlxeDJzK_unNND3_9o9QTvqIfFWdrZk6DW-F3iqq9lqwdZty-Ah7PadOeDt-nuS921nnJCgWIIZgt_5d4kiA5BJTBAlrcpHWYl6ErVuIugmHfw8K6Bc/s200/profil.jpg" width="200" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><b>Georgia Hejduk<br />Autorka Blogu</b></span></div>
Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-25847055865795148192019-02-27T18:11:00.000+01:002019-02-27T18:12:30.425+01:00Sexuální orientace v tranzici.<div class="MsoTitle">
Vážené čtenářstvo</div>
<div class="MsoTitle">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Problematika
sexuální orientace v tranzici je důležitá, je to totiž sice něco, co
vědecky s genderovou identitou vůbec nesouvisí, avšak často bývá předmětem
diskuzí a je důležité i pro samotné trans lidi, není tajemstvím, že trans člověk
má často dva coming outy, jeden se sexuální orientací a druhý s genderovou. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">V mém konkrétním
případě však tento fakt pravdivý nebyl, já jsem vždy byla na holky a byla jsem
do některých z nich opravdu hodně platonicky zamilovaná, nikdy jsem
nechtěla sex, ale holky se mi vzhledem líbily jako kdybych v tomto
hledisku byla úplně normální.</span></div>
<h4>
<span lang="CS">Odpor k mužskému tělu</span></h4>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Samozřejmě nevím,
zda můj odpor k mužskému pohlaví byl částečně poháněn šikanou, kterou jsem
si prošla hlavně od chlapců a pravděpodobně to tak je, pozoruji to zejména na
veřejnosti, kde se snažím mužskému pohlaví vyhýbat, jako bych se intuitivně
bála že mi ublíží, protože to tak bylo vždycky. Není pravdou, že bych
nedokázala mít vztah s muži. S tímhle mi hodně pomohla Česká pirátská
strana, protože je většinově složena z mužů a byla jsem s nimi
v kontaktu a tím, že většina lidí v Pirátské straně jsou úžasní lidé, můj strach začal opadat.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Samozřejmě, byť
představa sexu se pro mě stává utrpením, hrozně jsem toužila se mazlit, doteky
ženského těla mě zkrátka naplňovaly, a tak jsem je chtěla, časem jsem si však
uvědomila že absence sexu ve vztahu ze vztahu dělá spíše kamarádství s výhodami,
a to je něco, co by vzhledem k mé emoční labilitě bylo příliš náročné.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Možná si říkáte,
že musím být pěkně nudný člověk a pěkný asociál, jsou dny, kdy mám relativně
málo sociálního kontaktu, ale zase jsou dny kdy ho mám příliš, nedokážu najít
tu správnou a zdravou hranici.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Ale zpátky k orientaci,
uzavřela bych toto téma u mě, že jsem prostě taková zakřiknutá hraniční lesba,
která více či méně se dokáže jen platonicky zamilovat a vztahy má pouze
kamarádské, mám to dané hlavně tím, že jsem prostě hodně vztahově závislá a nechci
člověka usmrtit kontaktem. <o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Asi bych vás výjimečně
vyzvala abyste se zeptali, pokud něco nechápete, na komentáře odpovím, ale
neberte mě jako zástupce všech trans lidí, zastupuji Jiřku a nikoho jiného.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIAs0vVlkMb9AAFTN2dxDLdW4WXlxeDJzK_unNND3_9o9QTvqIfFWdrZk6DW-F3iqq9lqwdZty-Ah7PadOeDt-nuS921nnJCgWIIZgt_5d4kiA5BJTBAlrcpHWYl6ErVuIugmHfw8K6Bc/s1600/profil.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="700" data-original-width="716" height="195" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIAs0vVlkMb9AAFTN2dxDLdW4WXlxeDJzK_unNND3_9o9QTvqIfFWdrZk6DW-F3iqq9lqwdZty-Ah7PadOeDt-nuS921nnJCgWIIZgt_5d4kiA5BJTBAlrcpHWYl6ErVuIugmHfw8K6Bc/s200/profil.jpg" width="200" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<b>Georgia Hejduk</b></div>
<div class="MsoNormal">
<b>georgia.hejduk@jaksestavamzenou.cz</b></div>
<div class="MsoNormal">
<b>Autorka blogu.</b></div>
Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-54182086800803156152019-02-09T17:56:00.000+01:002019-02-09T18:08:59.148+01:00Jak jsem se dostala z RIAPSU do Bohnic.<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4x0g41uHvQDK-ZU0qAnTI9S-0eevFqFUg0SSatN09WifJlZ8QA59N_SqkZ8xwPzIEYQvst5-qlck9erTfGl8o79GXwQdYtwA41eVyMjbMUQnWtDoC58DDg-9H7xtIeoMuyNtwEbrnHbs/s1600/USER_SCOPED_TEMP_DATA_MSGR_PHOTO_FOR_UPLOAD_1547825244195.jpg_1547825249267+%25281%2529.jpeg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4x0g41uHvQDK-ZU0qAnTI9S-0eevFqFUg0SSatN09WifJlZ8QA59N_SqkZ8xwPzIEYQvst5-qlck9erTfGl8o79GXwQdYtwA41eVyMjbMUQnWtDoC58DDg-9H7xtIeoMuyNtwEbrnHbs/s640/USER_SCOPED_TEMP_DATA_MSGR_PHOTO_FOR_UPLOAD_1547825244195.jpg_1547825249267+%25281%2529.jpeg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Psychiatrická léčebna Bohnice</td></tr>
</tbody></table>
<span lang="CS">Vážené čtenářstvo</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Jak jsem slíbila
na své facebookové stránce, popovídáme si o tom, jak jsem se dostala
z hospitalizace v krizovém centru RIAPS do Bohnic na akutní oddělení
26. Jak se stalo, že jsem i přes veškerou motivaci a podporu ze strany kamarádů opět skončila v psychiatrické léčebně.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Už jsem se
svěřila na svém blogu s tím, že mám hraniční poruchu osobnosti. Nuže v
RIAPSU mi tato diagnóza byla dána oficiálně, ona obávána F 63.0 Emočně
nestabilní porucha osobnosti hraničního typu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Když jsem toto
zmínila minule, objevily se tu názory, že nemohu mít poruchu osobnosti, protože
jsem trans, anebo že nemohu být trans a neměla by mi mít povolena tranzice,
když mám poruchu osobnosti, toto bych ráda označila za mýtus, protože
transsexualita je na rozdíl od hraniční poruchy osobnosti vrozená, zatímco HPO
vzniká v období kolem tří let.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Lidé s HPO mají většinou od narození
sklony k většímu emočnímu cítění a tudíž jsou na emoce a obecně na
prožívání citlivější, tam kde však dochází k problému, je to, když taková
osoba zažije v mladém věku naprosto brutální psychické, nebo fyzické
zneužívání, u mě to byla šikana, kombinovaná s rozvodem, u jiných může jít
třeba o domácí násilí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Po návratu do
školy, proběhla diskuze o individuálním plánu, nakonec v této oblasti bylo
učiněno ze zpětného pohledu rozhodnutí (na mé straně) nechat to být, navíc tam
docházelo k některým nedorozuměním, a tak jsem nakonec se pokusila školu
dokončit standardním způsobem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Mezitím proběhlo
krajské finále KPBI, ve kterém jsem skončila druhá a také finále OLPCR, dále
došlo k mému prvnímu pokusu sehnat terapii, která byla nutná, vzhledem k mojí
diagnóze, druhý pokus však vyšel a já jsem po Novém roce začala chodit k terapeutce,
sice placené, ale za studentské ceny, což je super a velmi mi to pomáhá.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">10.prosince také </span>Hate
Free<span lang="CS"> publikoval rozhovor se mnou,
který za jediný den nasbíral 20 000 zhlédnutí na internetu, zejména mě
překvapila reakce mých přátel, kteří článek přidávali na svůj Facebook
s úžasnými vzkazy, bohužel jsem ve stejné době začala řešit komplikovanou
situaci s bydlením, a tudíž jsem navštívila CKI a Dětské krizové centrum.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Situace se nadále
zkomplikovala ve škole, kdy se začaly uzavírat známky a moje neuvěřitelná snaha
o dokonalost, minimum pochval a psychické sebeubližování za každou špatnou
známku, byť objektivně dobrou.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Začala jsem se
uzavírat, trestat a po večerech brečet, což se pak promítalo do konfliktů
s ostatními a poté, co jsem kamarádce přes půl republiky volala záchranku
kvůli předávkování, mi následující den došla síla a začala jsem myslet na
nejhorší....<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">V tu chvíli
se ve mně zapnul automatický proces zavolání pomoci, protože jsem se začala
bát, vzala jsem batoh, dala tam nejdůležitější věci, šla ven a zavolala nejdřív Linku Bezpečí a pak záchranku.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Příjezd vozu záchranné
služby byl vskutku traumatickým zážitkem, záchranáři totiž pojali podezření, že
mi nic není a tudíž že nemám nárok na záchranku, tyto řeči jsem musela umlčet
slovy „to jsem se mohla rovnou jít zabít“ po čemž následovalo ticho, následovala k mému překvapení až skoro u nemocnice otázka „nějaké demonstračky jste už
spáchala“ na což moje odpověď zněla ne, protože jsem už nechtěla komunikovat,
vyčerpalo mě to a poté co se mě psychiatr zeptal co se děje, tak jsem se
definitivně zlomila, v té chvíli mi bylo už vše jedno tak moc jsem
v tu chvíli chtěla jen už nic necítit, prostě jen umřít. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Po dlouhých
hodinách na emergency mě převezli na první hodinu do Psychiatrické Nemocnice na
centrální příjem, doktor byl hodně vstřícný a vše se snažil maximálně urychlit,
a tak jsem už ve tři hodiny ráno (Záchranku jsem volala v 10 večer),
sestřičky byly milé, rychle mě přijaly a uložily s Rivotrilem do postele,
v tu chvíli jsem měla chuť jen se zachumlat do peřiny a spát, tiše jsem
děkovala za bezpečí a za ty mříže na oknech, dokázala jsem to bez fyzické újmy.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Tak to tu máte,
kombinací stresu ze školy, z domova a z kamarádky a oslabená
z terapie jsem se po třech měsících opět nechala dobrovolně
hospitalizovat, nebylo to nic šokového spíš to bylo prostě v tu chvíli
nutné, je to totiž úplně v pořádku, jako kdybych měla problémy se srdcem a
dostala infarkt, prostě jen slabší chvilka.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Teď už budu mít
IVP, čímž se stres maličko zmenší, doma se to taky pomalu začíná klíčovat, do
toho se stále díky hormonům zlepšuje můj vztah k tělu a k sobě
obecně, sama sebe musím přesvědčit, že nejsem odpad a že jsem plnohodnotná
lidská bytost.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Ano,
s tranzicí toto souvisí naprosto minimálně a pokusím se, aby další blog už
byl trošku více o tranzici, jenomže je to stále můj unikátní příběh stávání se
ženou a v mém případě k tomu hospitalizace patří.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Děkuji za přečtení a přístě už to snad bude veselejší.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIAs0vVlkMb9AAFTN2dxDLdW4WXlxeDJzK_unNND3_9o9QTvqIfFWdrZk6DW-F3iqq9lqwdZty-Ah7PadOeDt-nuS921nnJCgWIIZgt_5d4kiA5BJTBAlrcpHWYl6ErVuIugmHfw8K6Bc/s1600/profil.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="700" data-original-width="716" height="195" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIAs0vVlkMb9AAFTN2dxDLdW4WXlxeDJzK_unNND3_9o9QTvqIfFWdrZk6DW-F3iqq9lqwdZty-Ah7PadOeDt-nuS921nnJCgWIIZgt_5d4kiA5BJTBAlrcpHWYl6ErVuIugmHfw8K6Bc/s200/profil.jpg" width="200" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIAs0vVlkMb9AAFTN2dxDLdW4WXlxeDJzK_unNND3_9o9QTvqIfFWdrZk6DW-F3iqq9lqwdZty-Ah7PadOeDt-nuS921nnJCgWIIZgt_5d4kiA5BJTBAlrcpHWYl6ErVuIugmHfw8K6Bc/s1600/profil.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><br /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><b>Georgia Hejduk<o:p></o:p></b></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><b>Autorka Blogu</b></span><o:p></o:p></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-8038901759949898132019-01-10T20:09:00.001+01:002019-01-10T20:09:14.035+01:001 rok s vámiVážené čtenářstvo<br />
<br />
Vím, že by jste asi očekávali nějaký trans obsah, ovšem to dneska nebude.<br />
Je to přesně rok a čtyři dny co můj blog získal svůj první historický post.<br />
<br />
Za tu dobu, se tady vystřídalo několik korektorů, blog si přečetlo více než 12 000 lidí sdílely hos instituce jako je Transparent z.s, nebo EduIn, nebo Aktuality LGBT.<br />
<br />
Já to vždycky dělala zadarmo a s náklady jenom časovými a to jsem se s rokem za zády rozhodla změnit svou investicí do zakoupení domény www.jaksestavamzenou.cz a zároveň založení našeho emailu @jaksestavamzenou.cz.<br />
<br />
Ano nezdá se to jako velká investice, je to hlavně z důvodu, že jsem na Bloggeru spokojená a odpovídá to mým potřebám i kvalitám.<br />
<br />
Kam příští rok ?<br />
<br />
Především bych ráda pořádně zpropagovala svůj instagram @jaksestavamzenou, který má v současné době jen asi 60 sledujících, dále pak facebook, twitter a hlavně ten blog.<br />
<br />
Mým cílem je především produkovat kvalitní obsah, proto i nadále budu využívat služeb mých korektorů, kteří svou práci dělají zadarmo a bez nároku na odměnu.<br />
<br />
Děkuji ti Marti.<br />
<br />
A děkuji vám všem, že jste se mnou<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRZeVUknZ5VHLJtYbFWRJVuJjI9_Ym_wmmIq9bfpwXOiRgK9zC2A5EE711p4HBBQVwbODINgAyrstqz1NZuUSVoP3ZhqioXRFNQnt4K35t-i0IglQdv7daBCkVvLp1dbCPhPaTt1cOvTE/s1600/profil.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="700" data-original-width="716" height="195" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRZeVUknZ5VHLJtYbFWRJVuJjI9_Ym_wmmIq9bfpwXOiRgK9zC2A5EE711p4HBBQVwbODINgAyrstqz1NZuUSVoP3ZhqioXRFNQnt4K35t-i0IglQdv7daBCkVvLp1dbCPhPaTt1cOvTE/s200/profil.jpg" width="200" /></a></div>
<b>Georgia Hejduk</b><br />
<b>Autorka</b>Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-75317962836856780792018-12-12T16:30:00.000+01:002018-12-12T16:36:52.946+01:00 To že jste trans není volba a člověk by za proces neměl být trestán<br />
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1AhZIJZuxNFlLJPIsyY0NhFdgTrGL4EOswayMN-fFlbWD1j6TMpVZzpfYLk5LJhjol2_F0J2UAZaNoaE0Tg5Niy25qyY7iST0jjm5B4e0cnfg9E6jdqoboAJBqS2Pa_Ra6z18oTlapXA/s1600/20181207_194512.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1540" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1AhZIJZuxNFlLJPIsyY0NhFdgTrGL4EOswayMN-fFlbWD1j6TMpVZzpfYLk5LJhjol2_F0J2UAZaNoaE0Tg5Niy25qyY7iST0jjm5B4e0cnfg9E6jdqoboAJBqS2Pa_Ra6z18oTlapXA/s320/20181207_194512.jpg" width="308" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ilustrační foto - Georgia Hejduk</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Vážené čtenářstvo.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
V rozhovoru pro
časopis REDWAY pro střední školy, hlavním motivem mého
rozhovoru bylo, že jsem si to, že jsem trans nevybrala. Bohužel
naše společnost se s tímto faktem odmítá dlouhodobě smířit a
přesto, že samotný proces může člověka učinit skutečně
šťastným, mají tendenci ho za tento proces potupně trestat.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Člověk pokud se
narodí s nějakou duševní či tělesnou vadou má poměrně těžší
život než zbytek populace, ta mu velmi často jeho projevy
duševního či tělesného postižení dává za vinu. Nesouhlasím
s principem že Tranzice je nemoc, je to spíše odchylka. Trans*
člověk může být duševně i fyzicky naprosto zdráv jen se ty
věci prostě neshodují což mu působí nenávist k tělu a může
to způsobit další duševní problémy jako je PPP či deprese.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Proces je neodbornou
společností vnímán jako rozhodnutí že si člověk najednou
uvědomil, že chce být holka/kluk/nebinární osoba, ten člověk
Člověk však z těchto pocitů nevyroste a jeho utrpení se
několikanásobně prodlužuje. Trest, který jsem dostala za
tranzici je poměrně veliký, ve škole se nemohu plně zúčastňovat
hodin tělesné výchovy, které mě osobně historicky velmi bavily, jenomže pocit že jsem jiná je prostě silnější, zažila jsem kvůli tomu šikanu a
odsouzení okolí, spousta lidí ( a já jsem kvůli tomu skončila na pracáku ) kvůli tranzici přijde o práci a
mnoho musí opustit školu, já sama jsem ji musela opustit kvůli
tranzici a bohužel nejsem sama.<br />
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Spousta lidí je
právě tímto faktem od tranzice odrazována, já osobně jsem
neměla problém do tranzice jít, protože jsem neměla moc co
ztratit, v době rozhodování jsem byla v sebevražedných
myšlenkách po dlouhé šikaně a bez kamarádů, tudíž jsem mohla
jenom získat, ale i tak mě to stálo dost síly a utrpení. Spousta
lidí tak tranzici řeší až po hodně dlouhé době, kdy už mají
rodiny a děti a efekty HRT jsou samozřejmě menší.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Nesmím opomenout ani ty, kteří svůj život kvůli takové cestě často ukončí nebo jsou hůře během této cesty zavražděni. A jak sama ráda říkám k lidem co spáchají sebevraždu by se nemělo přistupovat jako k lidem co se něčím provinili, ale co prostě prohráli svůj boj o přežití v tomto někdy krutém světě.</div>
<br />
Ale ať to zakončíme pozitivně. Ze všeho se dá vyhrabat a všechno se dá překonat, člověk musí jenom zatnout zuby a jít dál, v mém případě se to podařilo a jsem stále s vámi a věřím, že se s vůlí se to může podařit všem.<br />
<br />
Přeji vám hezké Vánoce a před Novým rokem na viděnou.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVMRhCHkUxDjcqCrvVScw0VWnZNvA4ejsHoU47Qx8-NXHYhTmmTA-bn_vPFUvq-78gDtmOxbQxWQQszAJcIOg4V46tBvdOz9fysft_M4KJgCPQKDCgD4FLGVAy5BpbmNiW4DPh89B-eN4/s1600/20180723_012705.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1599" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVMRhCHkUxDjcqCrvVScw0VWnZNvA4ejsHoU47Qx8-NXHYhTmmTA-bn_vPFUvq-78gDtmOxbQxWQQszAJcIOg4V46tBvdOz9fysft_M4KJgCPQKDCgD4FLGVAy5BpbmNiW4DPh89B-eN4/s200/20180723_012705.jpg" width="199" /></a></div>
<b>Georgia Hejduk</b><br />
<b>Autorka blogu</b>Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-44561617917259301522018-11-08T12:04:00.000+01:002018-12-07T20:03:43.160+01:00Před tranzicí mě oblečení nezajímalo, teď se v něm vyžívám<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
Zdravím mé čtenářstvo,</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
dneska
bych chtěla psát o tématu, které je snad většině holkám
blízké - nakupování.</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
Čeká
nás to všechny, ať už důvodu opotřebení starého oblečení,
nebo prostě chceme vypadat, že na sobě nenosíme jen hadry.</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
Když
jsem ještě žila svůj klučičí život, oblečení mě
nezajímalo. Dokonce mě moje matka musela nutit chodit ho nakupovat, prostě mě to nepřitahovalo. Byla to taková nudná životní
výplň. Po mém coming outu jsem si dlouho netroufala s oblečením
nic měnit, protože jsem asi vnitřně cítila, že nemám nárok. A kromě toho, jak již bylo zmíněno, řešila jsem nejrůznější
problémy v životě a na oblečení tak nebyl čas.</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
Můj
první čistě ženský samostatný nákup tak proběhl na Zličíně,
už ani nevím, co jsem tam tehdy nakupovala. Ale pamatuji si, jak jsem pak psala na Facebook radostný status, že konečně nakupuji
jako holka. Byl to krásný den. Další pomyslnou stopou bylo spodní
prádlo, tehdy mi už musela vypomoct Jax (moje kamarádka), která se mnou zašla do H&M a dodala mi potřebnou odvahu.</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
A pak
už zbýval jen poslední krok - boty. Vzhledem ke své výšce mám bohužel číslo bot 44/45, což je v dámské kategorii velikost spíše xxl, takže musím chodit nakupovat do speciálního obchodu. Tam jsem se dlouho
neodvážila, ale nakonec jsem tam před pár dny vkročila a
nakoupila svůj první dámský pár. A nyní již mám kompletní sadu. Holt, boty už potřebovaly po skoro dvou letech obměnu.</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
<br />
Co se týče společenských bot, ty jsem si v praxi vyzkoušela ve sněmovně. Sice to chození bolelo, ale snad poprvé jsem si přišla jako dáma, co jde dělat politiku, nikoliv něco mezi.<br />
<br />
Mějte se fajn a za čtrnáct dní na shledanou.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVMRhCHkUxDjcqCrvVScw0VWnZNvA4ejsHoU47Qx8-NXHYhTmmTA-bn_vPFUvq-78gDtmOxbQxWQQszAJcIOg4V46tBvdOz9fysft_M4KJgCPQKDCgD4FLGVAy5BpbmNiW4DPh89B-eN4/s1600/20180723_012705.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1599" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVMRhCHkUxDjcqCrvVScw0VWnZNvA4ejsHoU47Qx8-NXHYhTmmTA-bn_vPFUvq-78gDtmOxbQxWQQszAJcIOg4V46tBvdOz9fysft_M4KJgCPQKDCgD4FLGVAy5BpbmNiW4DPh89B-eN4/s200/20180723_012705.jpg" width="199" /></a></div>
<b>Georgia Hejduk</b><br />
<b>Autorka blogu</b></div>
Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-24073139545721385112018-10-24T16:20:00.000+02:002018-10-24T17:19:59.189+02:00Jak jsem byla vyštípána ze střední školy?Vážené čtenářstvo,<br />
<br />
<div>
<div>
možná si někteří z vás pamatují na to, jak jsem zmiňovala, že důvod mého nástupu do prvního ročníku v 18 letech byla šikana na předchozí škole a nepřijetí od spolužáků. Není to úplný a dokonalý obrázek, věcí tam bylo daleko více a nakonec to eskalovalo do neuvěřitelných rozměrů. Pojďme se tedy vrátit do roku 2016 do 1. září na Prosecké výšiny, kde můj příběh začal.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>Chci vás varovat, že se jedná o mimořádně toxický článek.</b></div>
<div>
<b><br /></b></div>
<div>
Prvního září 2016 jsem šla na SSŠVT, prázdniny byly krásné a já se velmi těšila na školu, střední školu pro ajťáky, můj tehdejší sen. Opět jsem byla ochotná dát 9 let šikany za sebe a jít s čistým vědomím dál. Velice jsem doufala, že dostanu rozumnou a hodnou třídu a že si konečně ty 4 roky užiji.<br />
<br />
Na základce jsem si zažila vše od kyberšikany přes fyzickou šikanu po pronásledování či psychický nátlak. Byla jsem z toho nešťastná a upadla jsem do závislosti na počítačových hrách. Neměla jsem kvůli šikaně moc kamarádů, protože jsem se kvůli bolesti musela často uzavírat do sebe a skrývat se před světem.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
První náznaky toho, že něco není v pořádku, mi dala třída najevo cca 2 měsíce od začátku školního roku. Tehdy si vytvořili speciální skupinu na Messengeru, která byla určená primárně na to, aby mě mohli bez mého vědomí napadat. Padala tam i poměrně ostrá slova typu „To je takový kretén toto“. Když jsem se o tom dozvěděla, byla jsem v šoku, do té chvíle jsem vůbec nic netušila.</div>
<div>
Je pravda, že po letech šikany jsem se naučila starat se sama o sebe a „přeřvat“ hlasy mých spolužáků tím, že ohromím sama sebe svými výsledky. To mi vyneslo velmi dobrou reputaci mezi učiteli, ale žáci mě vždy viděli, jako že se vytahuji. Netvrdím, že to tak nevypadá, ale jedná se skutečně o obraný mechanismus a já tímto potřebuji sama sobě pomoct, protože neustále utíkám před stínem svých špatných vzpomínek a myšlenek, které se mě snaží dostihnout a zneškodnit. Nejsem ráda, že mi ta ruka nahoru střílí, ale pro mou vlastní potřebu a ochranu je to nutné.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Moje myšlenky na to, že nejsem asi úplně čistokrevný kluk se v tu chvíli již pilně projevovaly, koukala jsem po holkách to ano, ale věděla jsem, že na rozdíl od většinu kluků od nich chci něco úplně jiného. Něco, co mi dokázala dát až Kačka. Něco, co se nedá úplně popsat, ale existuje to.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Později se moje ADHD začalo projevovat i ve výuce. Můj profesor deskriptivní geometrie (Technického zobrazování) a mimo jiné i ředitel školy byl poměrně stabilní v názoru, že by se všem a včetně žáků se specifickými potřebami měl měřit stejně. Bohužel to pak v praxi vypadalo tak, že mi některé testy nepočítal a já kvůli tomu měla výrazně horší průměr. Na škole něco jako pomoc lidem s SPU prostě neexistovala, bylo mi řečeno, že si to mám zařídit sama. Včetně vedení sešitu v matematice, kterou jsem kvůli tempu a dysgrafii prostě nemohla reálně stíhat.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
To mě v kombinaci s nátlakem lidí ze třídy donutilo se opět uzavřít do sebe, jakožto extrovert jsem se bránila, ale nemohla jsem jinak.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Všechno se to hromadně zkolaudovalo na Lyžařském výcvikovém kurzu.</div>
<div>
Tam už jsem vůbec neměla přístup k mým domácím pomocným věcem a byla jsem tak v neskutečných depresích. Spolužáci naplno ukázali co dokáží a doslova mě vyloučili z kolektivu. Bohužel, většina učitelů si o mě myslela, že jsem absolutně neschopná čehokoliv včetně sportovních výkonů, a tak chování v mých spolužácích často podporovali.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Po lyžáku jsem na tom byla už opravdu fyzicky i psychicky špatně, že jsem šla nahlásit šikanu, i když jsem tušila, že to znamená konec (později se ukázalo, že jsem měla pravdu).</div>
<div>
A pak už to šlo rychle, spolužáci se rychle dovtípili, kdo písknul na píšťalku a objem šikany se ztrojnásobil. V tu chvíli už jsem začala mít výrazné psychické problémy a často jsem upadala do depresí. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Vše vyvrcholilo momentem, kdy mě spolužáci natlačili na zeď během školní výuky a pak mi bylo vesele oznámeno ze strany školy, že je to všechno moje vina, že se chovám nenormálně a že vyzývám moje spolužáky, aby mě šikanovali. Poté jsem ročník předčasně ukončila a poslední měsíc jsem do školy nechodila, spolu s prázdninami, kdy jsem se pokusila o sebevraždu a byla jsem 1,5 měsíce v Motole.</div>
<div>
Návrat do školy se nepovedl, protože vedení školy bylo už z mojí osoby tak otrávené, že jakoukoliv další moje požadavky zamítali už při jejich podání, což mi v kombinaci s léky znemožňovalo normální fungování ve škole.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
V tuto chvíli jsem měla dvě možnosti, buď se pustit do právní bitvy nebo odejít. Z důvodu mého psychického stavu a tlaku okolí jsem zvolila možnost druhou. Rádoby posledním výkřikem byla básnička, kterou jsem dala na jejich stránky do nesmazatelné sekce na Facebooku, což vyvolalo několik telefonátů a strach z dalších právních kroků, které naštěstí nenastaly.</div>
<div>
<br />
Tak to je celé, takto to může skončit, když jdete na školu, kde pracuje mnoho nekompetentních lidí a mají jen velmi málo empatie pro zvláštní lidi, jde jim jen o peníze a o to, aby se vše nějak uklidilo.<br />
<br />
Následující půlrok jsem se dávala dohromady, prošla jsem terapeutickou komunitou a nějak jsem se vyrovnala se svou minulostí natolik, že jsem byla připravena se do školy vrátit.<br />
<br /></div>
<div>
3. září 2018 jsem se tak do školy do prváku vrátila, konečně jsem našla třídu, kde mě moje spolužačky, i když s výhradami, berou jako člověka. Učitelé mě podporují a snaží se, abych školu dokončila. To, že jsem o hodně starší a tolik si kvůli tomu nerozumíme mě mrzí, ale po tom všem, co se v mém životě stalo, to nepůsobí jako válečné bojiště, ale jako rajská zahrada.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVMRhCHkUxDjcqCrvVScw0VWnZNvA4ejsHoU47Qx8-NXHYhTmmTA-bn_vPFUvq-78gDtmOxbQxWQQszAJcIOg4V46tBvdOz9fysft_M4KJgCPQKDCgD4FLGVAy5BpbmNiW4DPh89B-eN4/s1600/20180723_012705.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1599" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVMRhCHkUxDjcqCrvVScw0VWnZNvA4ejsHoU47Qx8-NXHYhTmmTA-bn_vPFUvq-78gDtmOxbQxWQQszAJcIOg4V46tBvdOz9fysft_M4KJgCPQKDCgD4FLGVAy5BpbmNiW4DPh89B-eN4/s200/20180723_012705.jpg" width="199" /></a></div>
<b>Georgia Hejduk</b></div>
<div>
<b>Autorka Blogu</b></div>
</div>
Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com12tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-2525220456199330832018-10-16T16:16:00.000+02:002018-10-16T16:16:50.115+02:00Ve škole<style type="text/css">
@page { margin: 0.79in }
p { margin-bottom: 0.1in; line-height: 115% }
</style>
<br />
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
Vážené
čtenářstvo
</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
Máme
po volbách a já si mohu konečně vydechnout, kampaň je u konce a
já mám konečně čas na všechny svoje relaxační aktivity, není
velkým tajemstvím, že mě to všechno velmi vyčerpalo, ale
vlastně jsem na sebe hrozně hrdá. Skutečně jsem totiž v životě uklidila natolik, že nemám žádné pochybnosti. Dosáhla jsem toho
díky tvrdé práci a podpory mých kamarádů, Díky.</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
Incident,
který se stal ve škole, mě vlastně hrozně posílil, protože to
jednak natvrdo potvrdilo, že lidé ze školní administrativy sice
někdy jednají zbrkle a dělají chyby, ale jsou rozumní a mají
zkušenosti, které jsou nedocenitelné. A i přes to, že moje
situace je poněkud specifická, tak řešení je velmi profesionální
a uspokojivé.<br />
<br />
Pro ty, co nečtou můj facebook zopakuji: Byla jsem vyhozena z dívčí šatny, následně jsem o té situaci jednala a došlo k dohodě. Do toho všeho jsem se z toho ve škole zhroutila a utekla jsem s vědomím vyučujících domů se slzami v očích.</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
Druhou
pozitivní rovinou ze školy je to, že jsem konečně dostala
kolektiv, který mě nebude šikanovat, né že bychom si extra
rozuměli, těžko mé myšlení budou chápat 15 leté holky jejich
sociální bublina je diametrálně odlišná od té mé, ale to mě
kupodivu nebolí, naopak mě to zbavuje stresu z toho, že dělám
něco špatně. Já je vlastně docela i chápu, jen mají na rozdíl
ode mě více společenské priority, než priority osobního
rozvoje.</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
Co se
týče mého osobního života, tak jsem se připojila do projektu
Amnesty International CZ Živé knihovny, kdy bych ráda chodila na
školy a ukazovala studentům můj život, je to dle mého názoru
dobrý nástroj jak lidem ukázat co to znamená být hyperaktivní a
co to znamená být trans.</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
Na
závěr si dovolím poznámku, že mi rostou prsa, a už jsou docela
velké a zatímco dříve bylo naprosto pitomé abych nosila
podprsenku, dneska už se bez ní z domu neukážu. Ale jsem za to
ráda, a ještě více jsem ráda že mě už neotravují chlupy, což
je taky pozitivní.
</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
Tak
hezký zbytek následujících dnů.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVMRhCHkUxDjcqCrvVScw0VWnZNvA4ejsHoU47Qx8-NXHYhTmmTA-bn_vPFUvq-78gDtmOxbQxWQQszAJcIOg4V46tBvdOz9fysft_M4KJgCPQKDCgD4FLGVAy5BpbmNiW4DPh89B-eN4/s1600/20180723_012705.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1599" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVMRhCHkUxDjcqCrvVScw0VWnZNvA4ejsHoU47Qx8-NXHYhTmmTA-bn_vPFUvq-78gDtmOxbQxWQQszAJcIOg4V46tBvdOz9fysft_M4KJgCPQKDCgD4FLGVAy5BpbmNiW4DPh89B-eN4/s200/20180723_012705.jpg" width="199" /></a></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
</div>
<div class="separator" style="-webkit-text-stroke-width: 0px; clear: both; color: black; font-family: "Times New Roman"; font-size: medium; font-style: normal; font-variant-caps: normal; font-variant-ligatures: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; line-height: 18.4px; margin: 0px 0px 0.1in; orphans: 2; text-align: center; text-decoration-color: initial; text-decoration-style: initial; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; widows: 2; word-spacing: 0px;">
</div>
<br />
<div lang="cs-CZ" style="-webkit-text-stroke-width: 0px; color: black; font-family: "Times New Roman"; font-size: medium; font-style: normal; font-variant-caps: normal; font-variant-ligatures: normal; letter-spacing: normal; line-height: 16px; margin: 0px 0px 0in; orphans: 2; text-align: start; text-decoration-color: initial; text-decoration-style: initial; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; widows: 2; word-spacing: 0px;">
<b>Georgia Hejduk</b></div>
<div lang="cs-CZ" style="-webkit-text-stroke-width: 0px; color: black; font-family: "Times New Roman"; font-size: medium; font-style: normal; font-variant-caps: normal; font-variant-ligatures: normal; letter-spacing: normal; line-height: 16px; margin: 0px 0px 0in; orphans: 2; text-align: start; text-decoration-color: initial; text-decoration-style: initial; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; widows: 2; word-spacing: 0px;">
<b>Autorka Blogu</b></div>
Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-45033868879875618332018-09-20T17:16:00.001+02:002018-09-20T17:19:46.968+02:00Zpátky do školy<br />
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Vážené Čtenářstvo.</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Srpen
nám skončil, máme tu září a s ním nám samozřejmě přichází
nové výzvy a nové překážky.</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Začala
mi škola, s velkým štěstím mohu říci, že studuji, a jsem
nadšená ještě více, že moji drazí spolužáci moji tranzici
neberou jako velkou věc. Po 11 letech tak mám možná konečně kolektiv, který mě bude brát takovou, jaká jsem, a ne jako do koše patřící odpad.
</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Zajímavý
byl Adaptační kurz, pro mne první po dlouhé době.
Bylo to pro mě tudíž velmi zvláštní, většina se mnou
sdílejících spolužáků byla životem nepolíbená a
jejich zkušenosti se omezovaly na studium a školní
zážitky. Pro mne, jako člověka co má za sebou psychiatrickou
léčebnu a úřad práce či terapeutickou komunitu, byl na
adapťák velmi náročný, protože nemám s 15 letými moc
společných témat, vlastně ani moc nevím, co současní 15 letí
řeší. Či vůbec co 15 letí řeší, jsou plní povídání o
láskách a jiných lidech. Moje politická kariéra mne od nich
spíše oddaluje, rozeznávají Pirátskou stranu, ale to je tak vše.</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Proto veškerá má životní energie jde momentálně do
Amnesty International, Greenpeace, Pirátů, Rekonstrukce státu nebo do Transparentu,
snažím se jim vypomáhat co nejvíc to jde.</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Na
adaptačním kurzu jsem byla od holek oddělena budovou, nebylo to
moje ani jejich přání, ale pouze požadavek ředitelky školy, kvůli všeobecnému strachu z tranzice a rodičů mých spolužaček.</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Inu, co
se dá dělat, jsem teprve v určité fázi, alespoň, že sprchy a
toalety či tělesná výchova nejsou problém, mytí na adapťáku
bylo sice krušné, ale zbytek byl relativně ok. Jsem stále
ještě vztahově hodně paranoidní, takže si pořád v hlavě jako na
kalkulačce počítám myšlenky jiných lidí.</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Zatím se zdá, že je vše ostatní v pořádku, ve škole mě k mému velkému
překvapení všichni oslovují jako holku a berou mě tak. Ano, nejspíše vědí, ale já se tím, kým sem netajím, mluvím o tom
otevřeně a s úsměvem na rtech.</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Možná toto je právě ten klíč k tomu, jak v tranzici uspět… dělejte, že jste normální holka a nikdo vám nic neřekne. Samozřejmě, když se budou ptát, tak klidně odpovídejte, dokažte jim, že jste
normální holka a to, co máte mezi nohama, nikoho zajímat nebude.</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Anyway,
jsem hrdá na svůj život i práci kterou dělám, jsem hrdá na to
kam jsem došla a jsem hrdá že to nevzdávám.</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVMRhCHkUxDjcqCrvVScw0VWnZNvA4ejsHoU47Qx8-NXHYhTmmTA-bn_vPFUvq-78gDtmOxbQxWQQszAJcIOg4V46tBvdOz9fysft_M4KJgCPQKDCgD4FLGVAy5BpbmNiW4DPh89B-eN4/s1600/20180723_012705.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1599" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVMRhCHkUxDjcqCrvVScw0VWnZNvA4ejsHoU47Qx8-NXHYhTmmTA-bn_vPFUvq-78gDtmOxbQxWQQszAJcIOg4V46tBvdOz9fysft_M4KJgCPQKDCgD4FLGVAy5BpbmNiW4DPh89B-eN4/s200/20180723_012705.jpg" width="199" /></a><b style="background-color: white; color: #292929; font-family: lato, sans-serif; font-size: 20px;">Georgia Hejduk</b><br />
<b style="background-color: white; color: #292929; font-family: lato, sans-serif; font-size: 20px;"><br /></b>
<b style="background-color: white; color: #292929; font-family: lato, sans-serif; font-size: 20px;">Autorka Blogu</b></div>
<br />Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-69996543804344605202018-08-21T16:22:00.000+02:002018-08-21T16:28:03.133+02:00Tranzice na veřejnosti<br />
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;">Vážené čtenářstvo.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;">Tak máme po Prague Pride a
zatímco Praha se pomalu vrací do normálního neduhového a neteplého režimu, my
si užíváme zbytek končících prázdnin.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;">Mezi nejsilnější zážitky z Prague
Pride bylo určitě setkání s lidmi, které jsem neznala jménem, ale kteří četli
můj blog.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;">To mi připomnělo téma, které jsem už
dlouho na blogu chtěla rozvést. Téma <b>Tranzice na veřejnosti</b>.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<b><span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;">Proč to dělám(e)</span></b><span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<b><span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;"><br />
</span></b><span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;">Každý má svoje důvody, někdo má prostě talent dělat audiovizuální či psaný
obsah, další si třeba libují ve slávě, kterou jim tato činnost vynese. Někteří,
a dovolím si říct mnoho z nás, chtějí prostě jen přinést svůj pohled na
tranzici a usnadnit tak široké veřejnosti přístup k trans lidem.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;">Já osobně jsem si blog založila, abych
pomohla šířit trans osvětu a zaznamenala svůj pohled na celý proces. Hlavním
posláním blogu je vytvořit příběh, který by ostatním trans lidem dodal
odvahu jít a pokračovat po jejich cestě.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;">Myslím si, že kvalitní trans obsah v
Česku je, ale je ho opravdu zoufale málo. Navíc spousta těchto blogů po
tranzici prostě zmizí ve chvíli, kdy dojdou na konec cesty.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;">Toto je aktuálně vůbec největší
problém české blogové trans scény. Spousta trans lidí chce po právu žít jako
muž či žena a nechce se nadále zaobírat tranzicí, ale neuvědomí si, že tím
mažou svoji zkušenost, která je nedocenitelná. (Nebo i uvědomí, ale vlastní
soukromí je pro ně důležitější. Pozn. red.)<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;">Média nás často dost špatně reprezentují,
aby se trans člověk dostal do televize, potřebuje hodně velkou dávku štěstí,
nebo udělat nějaký velký skandál a hned toho budou plné noviny.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;">Zejména pro český bulvár je trans
tématika velmi žádaná, který se samozřejmě snaží, aby to vyznělo jako co největší
senzace, čímž dochází ke zkreslení obrazu o trans lidech a pošpinění celé
komunity.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<b><span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;">Co nám to přináší</span></b><span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<b><span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;"><br />
</span></b><span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;">Můj blog není ještě zdaleka tak populární, abych dostala nějaké relevantní
negativní komentáře (kromě toho, že mě platí Soroš). Ale to, co občas vídám pod
příspěvky některých kolegů, je naprosto nechutné. Tito lidé se tak často
dobrovolně vystavují veřejnému lynčování proto, aby informovali.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;">Avšak vůbec největší překvapení pro mě
bylo zjištění, že největším nepřítelem pro nás je kolikrát trans komunita
samotná. Neskutečný „hejt“, kterého se mi dostává za to, že si vůbec dovoluji
reprezentovat nějaké názory o procesu tranzice do veřejného prostoru, přesto,
že jsou to všechno jen moje osobní názory. Tereza Španihelová (Tores Gorgeous)
je kolikrát (virtuálně) umlácena proto, že se její osobní názory
neshodují s názory lidí v komunitě, přestože opakovaně říká, že za komunitu
nemluví.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;">Co je ale pravděpodobně největší
problém (podle mě), je obecný předpoklad, že za naším psaním o tranzici je
nějaká agenda či propagace, že je to celé jenom nějaké divadlo pro naše osobní
neznámé zájmy.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;">Tyto názory, často naprosto
nepodložené důkazy, jsou na nás vrhány společně s další hromadou nadávek a
často donutí některé z nás i dočasně přestat.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;">Samozřejmě se dočkáme i hodně
velké podpory, která však často přichází odjinud než právě z naší
komunity.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;">Obdivuji každého jednoho trans
člověka, který o sobě píše příběh. Je to velmi důležité a pro naši reprezentaci
nezbytné.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;">Užijte si zbytek léta a v září na viděnou.<o:p></o:p></span><br />
<span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;"><br /></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVMRhCHkUxDjcqCrvVScw0VWnZNvA4ejsHoU47Qx8-NXHYhTmmTA-bn_vPFUvq-78gDtmOxbQxWQQszAJcIOg4V46tBvdOz9fysft_M4KJgCPQKDCgD4FLGVAy5BpbmNiW4DPh89B-eN4/s1600/20180723_012705.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1599" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVMRhCHkUxDjcqCrvVScw0VWnZNvA4ejsHoU47Qx8-NXHYhTmmTA-bn_vPFUvq-78gDtmOxbQxWQQszAJcIOg4V46tBvdOz9fysft_M4KJgCPQKDCgD4FLGVAy5BpbmNiW4DPh89B-eN4/s200/20180723_012705.jpg" width="199" /></a></div>
<span lang="CS" style="color: black; font-size: 13.5pt;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<div lang="cs-CZ" style="background-color: white; color: #292929; font-family: Lato, sans-serif; font-size: 20px; line-height: 20px; margin-bottom: 0in;">
<b>Jiřka Georgia Hejduk</b></div>
<div lang="cs-CZ" style="background-color: white; color: #292929; font-family: Lato, sans-serif; font-size: 20px; line-height: 20px; margin-bottom: 0in;">
<b>Autorka Blogu</b></div>
<div>
<b><br /></b></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-59202400778523303322018-08-03T20:28:00.001+02:002018-08-03T20:28:28.754+02:00Prázdniny a nové naděje.<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
<span style="background-color: white; font-family: "Helvetica Neue", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 16px; white-space: pre-wrap;">Vážené čtenářstvo,
Doufám, že si užíváte léto. Aktuálně jsou sice na většině území Evropy tropická vedra, nicméně si můžeme užívat alespoň teplé noci a krásné dlouhé večery.
V posledním článku, který byl vydán na konci června, jsem se vyjádřila ke dvěma letům v tranzici. Proč jsem od té doby nic nenapsala? Jednoduché! Chci si upřímně užít prázdniny, protože jsem po dlouhé době šťastná a daří se mi naplňovat moje přání i tužby, ať už jde o kandidaturu do zastupitelstva Prahy 6 nebo o přípravu na festival Prague Pride.
Ale! Hlavně se mi podařilo projít interním vyšetřením, psychologickým vyšetřením a dokonce i endokrinologickým vyšetřením. A přesto, že z posledního jmenovaného ještě nemám krevní výsledky, mohu nyní na 99 % říci, že hormony mít budu. Ano, to co se tak dlouho zdálo natolik vzdálené, je nyní v půlce prázdnin blíž, než začátek školního roku.
Co se týče školy, 1. září nastupuju na střední a moc se tam těším. Budu mít nejspíše skvělé spolužačky i spolužáky, což by bylo po 11 letech šikany skutečně úžasné!
Víte co? Já těm lidem chci dát znovu šanci. Protože, stále více se ukazuje, že i dospívající nemají problém s trans lidmi (Díky Sabčo) a akceptují je tak jak oni/y sami/y chtějí.
Samozřejmě pořád přemýšlím, jak se budou řešit citlivé otázky, ale chci být plnohodnotnou spolužačkou a kamarádkou všem, kteří o to budou stát. Jsem na to terapeuticky i fyzicky připravená.
Bohužel je otázka, jak budu vést vztah s kluky a s muži. Dělá mi to po velmi intenzivní šikaně lehký problém, ale jsem přesvědčená, že to zvládnu. Mimochodem, pokud nečtete můj facebook či twitter, což byste měli tak víte, že jsem z mého mužského šatníku udělala ženský. Už zbývá jen 6 kusů mužského prádla a bude to kompletní.
Mám sice velké množství herního a neutrálního oblečení, ale cítím se v něm dobře a tak mi nejspíš ještě zůstane. Navíc v tuto chvíli řeším hlavně podprsenky, což mě činí velmi šťastnou.
V tuto chvíli odjíždím na dovolenou na západ, chci si vyčistit hlavu od politiky a práce. Geocachingem, pak začne nejteplejší týden v Praze a pojedeme dál. V pátek 17.8 bych mohla dostat hormony. Mám v plánu k tomu natočit video, které bude samozřejmě k dispozici na všech platformách.
Tak prozatím se loučím, užívejte si prázdniny. Příští týden vyjde článek na téma Tranzice na veřejnosti. Doufám, že se vám bude líbit.
Ještě bych ráda zmínila, že jsem se rozešla se svojí editorkou Monikou Malachovou. Tímto jí děkuji za práci a vítám novou editorku Nikolu Majerovou. Snad se jí bude editování blogů líbit. (Líbí. -Nikol)</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrzuTi0t17b0cRndrduNHwrgNiKgn80v5jZoI3jkTa-BK6SRKV0clFhgJJxkWs_RpWZagOCGI-kqtYoL02gOBziDkpBUbdtcLxw4RfiYBAwArz9GeiOw4Damcr1nnS3bfGFUWKW4HEKU8/s1600/20180723_012705.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1599" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrzuTi0t17b0cRndrduNHwrgNiKgn80v5jZoI3jkTa-BK6SRKV0clFhgJJxkWs_RpWZagOCGI-kqtYoL02gOBziDkpBUbdtcLxw4RfiYBAwArz9GeiOw4Damcr1nnS3bfGFUWKW4HEKU8/s200/20180723_012705.jpg" width="199" /></a></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
<b>Jiřka
Georgia Hejduk</b></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
<b>Autorka
Blogu</b></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
<br /></div>
<style type="text/css">
@page { margin: 0.79in }
p { margin-bottom: 0.1in; line-height: 115% }
</style>
<br />
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
<br /></div>
Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-23223387128150119942018-06-25T21:36:00.000+02:002018-06-28T17:07:00.393+02:001 Rok v Tranzici ( co se změnilo, jaké jsou výzvy, co mě čeká)<div dir="ltr">
Nazdar Čtenářstvo</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
A je to tady ... přesně před rokem, jsem začala řešit, respektive jsem udělala, coming out. A v tomto článku jsem se tak rozhodla shrnout, co se v tomto roce událo a čím se tento rok vyznačoval, co se změnilo, na co jsem přišla a jaké přede mnou stojí výzvy.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
<b>Holky jsou empatičtější a více mě přijímají. Kluci jsou spíše skeptici.</b></div>
<div dir="ltr">
Neplatí to pro všechny, nicméně holky mají tendenci přijímat více, že se stáváte jednou z nich. Ono drtivá většina podpory od lidí, kteří trans nejsou (ti, co jsou, nepočítám, protože přijímají bez ohledu na gender.) jsem dostala z holčičí strany. Možná je to trošičku nespravedlivé, protože bych se ani nedopočítala nabídek na kupování všelijakých ženských věcí.</div>
<div dir="ltr">
Taky je to možná tím, že jsem se tím definitivně vzdala veškeré mužské vazby, která ve mě byla.<br />
Nemohu říci, že jsem 100 procentní žena, ale rozhodně se mi daří tuto část probouzet a tím, že trávím již skoro všechen čas v ženské společnosti, nebo ve společnosti trans lidí.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
<b>Psychiatrie neumí pracovat s trans* lidmi</b></div>
<div dir="ltr">
<b><br /></b></div>
<div dir="ltr">
Pokud se jako trans* člověk někdy ocitnete na psychiatrii (hospitalizace), budete nejspíš překvapeni.<br />
Takové enormní množství pochopení ze strany spolupacientů se mi ještě nedostalo. Na druhou stranu doktoři mají tendence na vaše rozhodnutí brát velmi malé ohledy, takže pak může vzniknout velmi kuriózní situace, kdy je ve zprávě z mé strany používán ženský rod a pak přijde věta <i>sedmnáctile</i><i>tý chlapec ... </i>Nicméně, abych byla úplně fér... poznala jsem psychiatry a psychology, kteří to prostě brali jako fakt. (Díky Linko Bezpečí.)</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
<b>Nakupuji raději ve velkých obchodech a velikostí se učím</b></div>
<div dir="ltr">
Než jsem byla out, oblečení mě vůbec nezajímalo, prostě jsem to brala jako věc, která se musí nosit a to je tak vše ... Mé tužby po ženských šatech zůstali nevyslyšeny. Teď se to úplně obrátilo <b>. </b>Jsem schopná jen tak chodit krámem a koukat se po oblečen<b>í</b>. A z dálky kupodivu lidi nepoznají rozdíl.</div>
<div dir="ltr">
Co se týče velikostí, tak v tom mám pořádný guláš<b>.</b> Nevím, jaké velikosti znamenají co. Takže zkoušet a učit se <b>.</b></div>
<div dir="ltr">
<b><br /></b></div>
<div dir="ltr">
<b>Nepoužívám makeup či </b><b>rtěnku ... Chci být </b><b>přirozená</b></div>
<div dir="ltr">
<b><br /></b></div>
<div dir="ltr">
Neumím se líčit ... To říkám zcela otevřeně a bez filtru, je to vlastně paradox, protože jsem to nikdy dělat nechtěla, holky se mě pokoušely líčit a vypadalo to krásně, ale kdo ví ... Já třeba nejsem líčící holka.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
<b>Co mě čeká </b></div>
<div dir="ltr">
<b><br /></b></div>
<div dir="ltr">
Vyšetření, vyšetření, vyšetření... Momentálně finišuji přípravy hormonální terapie a pomalu se připravuji na změny, které mě v následujících měsících čekají. 1. září totiž nastupuju na školu a budu opět studentka, tak snad to vyjde. Dále mě čeká hlasová terapie a nekonečné množství překvapení v podobě nového holčičího života... Můj šatník sice stále připomíná staré časy, ale na druhou stranu ne všechno, co nosím, musí být striktně ženské.<br />
Samozřejmě mě čekají s tím i nové výzvy, které vám budu přinášet, dokud to jen půjde.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
<b>Poděkování</b></div>
<div dir="ltr">
<b><br /></b></div>
<div dir="ltr">
Přesně před rokem jsem napsala na Facebook status, že jsem holka. Za tu dobu jsem prošla pády i stoupáním nahoru, jak tomu u člověka jako já bývá.</div>
<div dir="ltr">
Na závěr bych chtěla poděkovat ... Nejprve asi Miriam a Julče za pomoc s coming outem, pak Káje, Kubovi, Káje, Maky, Anitě a Jax za jejich první pozitivní reakce <br />
Dále pak Elišce, Julče , Evičce, Radaně a Viol za podporu v krizích, dále pak rodičům, bez kterých by to nebylo tak hladké a moji sexuoložce bez které by to nešlo už vůbec ... Děkuju taky mým ambulantním psychiatrům za podporu a vlastně i celé České pobočce Amnesty International, že mě pod svá křídla vzala a že můžu dělat dobrovolníka v tak skvělém kolektivu lidí. Dále pak Transparentu a lidem, kteří v tomto spolku působí a dělají dobro, plus, samozřejmě, všem trans a queer lidem co mě za tu dobu podpořily a postavily na nohy, za což vděčím i terapeutické komunitě Kaleidoskop. ❤️ A na závěr ještě matrice Prahy 6 a paní Valdrové za jméno.</div>
<div dir="ltr">
.</div>
<div dir="ltr">
Byl to zajímavý rok plný překvapení a obrovských zvratů a překroucení příští rok v tranzici by mohl být o něco méně turbulentní, ale hlavně když bude fajn.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
Díky všem ostatním za podporu ... bez podpory to nejde !</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuiuMW18_2TafhX8rpSuDKi__JDalBjSTxQXDzQebVO9j2Gsi6AyLEadySA6I_xpG3Ib99V4N-rxAyzEfFdPHKWxUkh8HjNoeLyTorXZ8YrIblqt56m5No-BqiqbS_8KHWGCSd4YeLmGA/s1600/2017-12-22+08.24.58+1.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1597" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuiuMW18_2TafhX8rpSuDKi__JDalBjSTxQXDzQebVO9j2Gsi6AyLEadySA6I_xpG3Ib99V4N-rxAyzEfFdPHKWxUkh8HjNoeLyTorXZ8YrIblqt56m5No-BqiqbS_8KHWGCSd4YeLmGA/s200/2017-12-22+08.24.58+1.jpg" width="199" /></a></div>
<div dir="ltr">
<b>Georgia Hejduk</b></div>
<div dir="ltr">
aka. Jiřka<br />
Autorka blogu</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-57027129302836134042018-05-12T20:07:00.000+02:002018-05-12T20:07:20.210+02:00Jaro je tu a s ním můj velký posun v životě.<br />
<div class="Standard">
<span style="mso-ansi-language: CS;">Zdravím moje čtenářstvo.<o:p></o:p></span></div>
<div class="Standard">
<br /></div>
<div class="Standard">
Jaro je tu a s ním konečně teplo a dlouho očekávané sluníčko, počasí lákající ke koupání, ale hlavně k dlouhým procházkám a trávení času venku.</div>
<div class="Standard">
<br /></div>
<div class="Standard">
<span style="mso-ansi-language: CS;">Možná si vzpomínáte, jak jsem<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>říkala, že odcházím na terapeutickou léčbu. Inu, zpětně můžu říci, že to bylo správné rozhodnutí, protože je mi lépe … mluvit o<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>svých emocích je totiž velmi důležité, a to se mi daří.<o:p></o:p></span></div>
<div class="Standard">
<br /></div>
<div class="Standard">
<span style="mso-ansi-language: CS;">S přibývajícím časem stráveným čekáním na další části tranzice, mám však pocit, že mi cosi utíká. Tak moc bych chtěla, aby toto období už bylo za mnou a dělám pro to vše, co můžu, nicméně jsem stále nucena být házena do mužské role. Spousta lidí jednoduše naše utrpení nechápe ,protože si to neumí představit, a proto nabývají dojmu, že věci, co chceme, jsou jen jakési „blbosti“,<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>i když se často jedná o věci, které nám náš život mohou usnadnit mnohonásobně.<o:p></o:p></span></div>
<div class="Standard">
<br /></div>
<div class="Standard">
<span style="mso-ansi-language: CS;">Stále jsme však pro většinu populace něco tak neskutečně exotického, že působíme jen jako nevychované děti a nikoliv jako přírodou znevýhodnění lidé.<o:p></o:p></span></div>
<div class="Standard">
<br /></div>
<div class="Standard">
<span style="mso-ansi-language: CS;">Hold ,co oči nevidí, to pro většinu lidí srdce nebolí, a proto je mimořádně důležité o tranzici mluvit.<o:p></o:p></span></div>
<div class="Standard">
<br /></div>
<div class="Standard">
<span style="mso-ansi-language: CS;">Ale zpátky ke mně, i když mi poslední dny náš boj hodně připomínají, musím skutečně říct, že mám radost z toho, že i tahle cesta má cíl, který sice na rozdíl od běžných cílů není tak na dosah ruky, ale alespoň jsem se naučila slavit i ty menší cíle, třeba můj nový rodný list bez zmínky o mém starém jménu či novou občanku.<o:p></o:p></span></div>
<div class="Standard">
<br /></div>
<div class="Standard">
<span style="mso-ansi-language: CS;">Konečně se nemusím stydět za svoje jméno ani za svojí virtuální vizitku či za odeslané e-maily a i představovaní je daleko snazší než dříve, protože již to nemusím vysvětlovat, ale jsem prostě Jiřka nebo Georgia.<o:p></o:p></span></div>
<div class="Standard">
<br /></div>
<div class="Standard">
<span style="mso-ansi-language: CS;">Dostáváme se k poslední části mého dnešního článku a to jsou holky.<o:p></o:p></span></div>
<div class="Standard">
<span style="mso-ansi-language: CS;">Jsem lesba jako prase, na ženský bych dokázala koukat bez přestání pořád a když už teď konečně můžu na sebe vzít ty šaty či sukni a plně si užívat … kéž by moje láska nebyla tak daleko.<o:p></o:p></span></div>
<div class="Standard">
<br /></div>
<div class="Standard">
<span style="mso-ansi-language: CS;">Tak si užívejte jaro a myslete na to, jak krásné okolí máte okolo sebe, ať už v podobě lidí či přírody.<o:p></o:p></span></div>
<div class="Standard">
<span style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="Standard">
<span style="mso-ansi-language: CS;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKq7W0J1gHA5f2XIv5CrFIjFjFx9dr2hxnNKLgJncYdkOMPlJ5P9HXpdnhusaWaDnyXVbWnEhMsHGAVQMOz545Yqo0s1C4fJSNsfqPXOLR1m1eOjh2D3USPj3gHcWMbXgpLrpVZVAZke0/s1600/2017-12-22+08.24.58+1.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1597" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKq7W0J1gHA5f2XIv5CrFIjFjFx9dr2hxnNKLgJncYdkOMPlJ5P9HXpdnhusaWaDnyXVbWnEhMsHGAVQMOz545Yqo0s1C4fJSNsfqPXOLR1m1eOjh2D3USPj3gHcWMbXgpLrpVZVAZke0/s200/2017-12-22+08.24.58+1.jpg" width="199" /></a></div>
<div class="Standard">
<br /></div>
<div class="Standard">
<br /></div>
<div class="Standard">
<span style="mso-ansi-language: CS;">(Jiřka) Georgia Hejduk<o:p></o:p></span></div>
<div class="Standard">
<b><span style="mso-ansi-language: CS;">Autorka Blogu<o:p></o:p></span></b></div>
<br />Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-18209152305445538422018-03-13T17:00:00.000+01:002018-03-13T22:01:59.030+01:00Jak se ze mě stala dospělá Georgia<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhl9G-GJQM__WBfvastAOriwfYdmL03RDVB4zaHbhcSDlB-dugAJWRGEofSShOj1_XV6Bntjognc-2009uKwyxEGAwdc6_GvLmp6QQKYi8-pjaTsPHRwrAcPJ2pwDRPecQvjS1jVxEl-QQ/s1600/logo.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="900" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhl9G-GJQM__WBfvastAOriwfYdmL03RDVB4zaHbhcSDlB-dugAJWRGEofSShOj1_XV6Bntjognc-2009uKwyxEGAwdc6_GvLmp6QQKYi8-pjaTsPHRwrAcPJ2pwDRPecQvjS1jVxEl-QQ/s320/logo.png" width="320" /></a></div>
<br />
<br />
Ahoj čtenáři a čtenářky.<br />
<br />
Systém tranzice je zdlouhavý a komplikovaný, proto bychom měli slavit každičký krůček, který nám pomáhá. Nyní vám popíšu jednu z dílčích cest za jménem, s nímž občanku sice ještě nemám, ale již je ve výrobně a většinu dokladů mám již změněnou.<br />
<br />
Většina lidí, co mě znají, ví, že si nechávám říkat Jiřka, takže se mě spousta z nich ptá ... Proč Georgia?<br />
<br />
Především jsem nikdy neměla ráda své staré jméno, ale o trochu víc se mi líbila jeho anglická verze a vzhledem k tomu, že na žádné matrice by mi Jiřku nikdy neschválili, Georgia byla jasnou, krásnou a přijatelnou volbou... Zároveň jsem nechtěla koncovku -ů ani -ová takže Georgia Hejduk bude nejspíš i moje finální jméno (pokud to nepodělám, jinak budu Georgia Hejduková ).... Takže jsem si shromáždila důkazy, že Georgia je i mužské jméno a hurá k soudnímu znalci... nebo spíše znalkyni.<br />
<br />
Jana Valdrová byla rychlá a stručná, a tak mi už za pár dní ve schránce ležel znalecký posudek a já už jen čekala na moji sexuoložku a papír pro matriku. To přišlo hned na další schůzce a já hned následující pondělí běžela na matriku s oběma rodiči. Kupodivu jsme půlhodinu čekali a byli hotoví za 10 minut. Paní byla naprosto profesionální a neměla problém. Za týden jsme tam byli zas a opět stejný přístup, dokonce mě upozornila, že si budu muset požádat, abych neměla -ová. Opravdu skvělý přístup...<br />
<br />
A začala obíhačka... Nová občanka, zdravotní pojišťovna, banka, všechny internetová fóra, lítačka... však to znáte... většinou bez problému a poměrně jednoduše. Někde na změnu ještě stále čekám, ale to je ta již dlouhá štreka veškerého ověřování. Mám ovšem radost, jak to všechno ubíhá.<br />
<br />
A k těm změnám... Dnes (v době psaní blogu zítra) je mi 18, jsem dospělá. A už jsem Georgia. Opravdu jsem ráda za to, jak to ubíhá. A přesto, že si svoji dospělost budu užívat jen do nastoupení na léčbu, jsem za to všechno ráda.<br />
<br />
Tak ať se vám všem daří a všechno jde.Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4405436729521221273.post-56139563928509817022018-02-23T18:22:00.000+01:002018-02-23T18:22:22.063+01:00Cena coming outu.<div lang="cs-CZ" style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; margin-bottom: 0cm;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnVjhkFOCbD1aLGNP2YDHrkgTGEbUcrfHxi22GGNSA69zVI6w1ZS3ctVVfrhsQTCquftJpM488_eTKJ3nqgGRdqK66Tsiu3eqAfh2cR02Zn5kNAXBJTiIxYPRRIE7jAVKAHP1OCoRFkyI/s1600/logo.png" imageanchor="1"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="900" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnVjhkFOCbD1aLGNP2YDHrkgTGEbUcrfHxi22GGNSA69zVI6w1ZS3ctVVfrhsQTCquftJpM488_eTKJ3nqgGRdqK66Tsiu3eqAfh2cR02Zn5kNAXBJTiIxYPRRIE7jAVKAHP1OCoRFkyI/s320/logo.png" width="320" /></a></div>
<span style="font-family: "times new roman";">Přátelé,</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; margin-bottom: 0cm;">
<span style="color: black;"><span style="font-family: "times new roman";">Coming
out je pro většinu Trans, ale i jiných LGBT+ lidí velkou událostí. Trans lidé to mají o to těžší že na rozdíl od orientací někdy ten coming out prostě udělat musí ... změna je totiž viditelná, takže se bavíme o části procesu, která někdy
proběhne.</span></span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; margin-bottom: 0cm;">
<span style="color: black;"><span style="font-family: "times new roman";">Coming
out v sobě obsahuje i věci, které k němu neodmyslitelně patří: hrdost,
odhodlání, odvahu říci okolí o něčem co je velmi těžké a
velmi náročné a také důvěru, že to okolí vezme tak nějak
dobře a bez větších keců.</span></span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; margin-bottom: 0cm;">
<span style="color: black;"><span style="font-family: "times new roman";">Coming
out sebou také přináší první přechod do jiné role, do té, kterou né všichni staří "kamarádi" přijmou a né
všichni budou brát vážně.</span></span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; margin-bottom: 0cm;">
<span style="color: black;"><span style="font-family: "times new roman";">Já
osobně se vyoutovala v prostředí relativně bezpečném s tím, že
si najdu nové kamarády, kteří akceptují, jaká jsem uvnitř a nezaobírají se tím, co je venku, protože pokud jsem kvůli něčemu byla ve
škole šikanována, tak to byl právě můj zevnějšek.</span></span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; margin-bottom: 0cm;">
<span style="color: black;"><span style="font-family: "times new roman";">Ne
každý tuto možnost má, paradoxně bych za to mohla poděkovat
mojí "emoční" poruše, která mě do situace, kdy jsem
byla prakticky bez kamarádů, dostala a tudíž jsem nemusela
provádět složitá rozhodnutí, zda dát přednost kamarádům nebo
tranzici.</span></span></div>
<div lang="cs-CZ" style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; margin-bottom: 0cm;">
<span style="color: black;"><span style="font-family: "times new roman";">I
tak jsem však musela a stále platím obrovskou cenu za svůj coming
out.</span></span></div>
Víte, já jsem byla jakožto docela vášnivá hráčka počítačových her schopná prosedět celé dny s kamarády .. v csku.<br />
<div lang="cs-CZ">
</div>
<br />
Prostředí her je k holkám vůbec nejvíce nepřátelské ze všech prostředí, co znám .... Je to prostředí, které je dominované muži a ti kolikrát nesnesou, když zaspíte uprostřed kola, natož když úplně měníte sebe.<br />
<br />
K tomu jsem navíc musela opustit svojí školu, jednalo se o školu s technologickým zaměřením. (Přesné jméno školy zmiňovat nebudu.) Vzhledem k tomu, že na této škole je poměr klůků oproti holkám přibližně 300:10, došlo zde ke stejnému efektu jako ve hrách ... i ze stran pedagogických pracovníků.<br />
<br />
Všichni mi říkají, jak jsem strašně chytrá .... ale k čemu je vám chytrost, když jste kvůli onemocnění ve škole v nevýhodě a kvůli tomu, že chcete být sami sebou je na vás namířena nenávist všech okolo.<br />
<br />
Takže, to je moje cena za coming out ... za to, že chci být sama sebou ... i přes štěstí, že moji rodiče to respektují, stejně platím obrovskou cenu .... stejně jako trans i jiní LGBT lidé.<br />
<br />
Držte se a zatím ahoj.<br />
<br />
<br />Georgia Hejdukováhttp://www.blogger.com/profile/04866403346117589950noreply@blogger.com5