Tranzice na veřejnosti

Vážené čtenářstvo.

Tak máme po Prague Pride a zatímco Praha se pomalu vrací do normálního neduhového a neteplého režimu, my si užíváme zbytek končících prázdnin.

Mezi nejsilnější zážitky z Prague Pride bylo určitě setkání s lidmi, které jsem neznala jménem, ale kteří četli můj blog.

To mi připomnělo téma, které jsem už dlouho na blogu chtěla rozvést. Téma Tranzice na veřejnosti.

Proč to dělám(e)

Každý má svoje důvody, někdo má prostě talent dělat audiovizuální či psaný obsah, další si třeba libují ve slávě, kterou jim tato činnost vynese. Někteří, a dovolím si říct mnoho z nás, chtějí prostě jen přinést svůj pohled na tranzici a usnadnit tak široké veřejnosti přístup k trans lidem.

Já osobně jsem si blog založila, abych pomohla šířit trans osvětu a zaznamenala svůj pohled na celý proces. Hlavním posláním blogu je vytvořit příběh, který by ostatním trans lidem dodal odvahu  jít a pokračovat po jejich cestě.

Myslím si, že kvalitní trans obsah v Česku je, ale je ho opravdu zoufale málo. Navíc spousta těchto blogů po tranzici prostě zmizí ve chvíli, kdy dojdou na konec cesty.

Toto je aktuálně vůbec největší problém české blogové trans scény. Spousta trans lidí chce po právu žít jako muž či žena a nechce se nadále zaobírat tranzicí, ale neuvědomí si, že tím mažou svoji zkušenost, která je nedocenitelná. (Nebo i uvědomí, ale vlastní soukromí je pro ně důležitější. Pozn. red.)

Média nás často dost špatně reprezentují, aby se trans člověk dostal do televize, potřebuje hodně velkou dávku štěstí, nebo udělat nějaký velký skandál a hned toho budou plné noviny.

Zejména pro český bulvár je trans tématika velmi žádaná, který se samozřejmě snaží, aby to vyznělo jako co největší senzace, čímž dochází ke zkreslení obrazu o trans lidech a pošpinění celé komunity.

Co nám to přináší

Můj blog není ještě zdaleka tak populární, abych dostala nějaké relevantní negativní komentáře (kromě toho, že mě platí Soroš). Ale to, co občas vídám pod příspěvky některých kolegů, je naprosto nechutné. Tito lidé se tak často dobrovolně vystavují veřejnému lynčování proto, aby informovali.

Avšak vůbec největší překvapení pro mě bylo zjištění, že největším nepřítelem pro nás je kolikrát trans komunita samotná. Neskutečný „hejt“, kterého se mi dostává za to, že si vůbec dovoluji reprezentovat nějaké názory o procesu tranzice do veřejného prostoru, přesto, že jsou to všechno jen moje osobní názory. Tereza Španihelová (Tores Gorgeous) je kolikrát (virtuálně) umlácena proto, že se její osobní názory neshodují s názory lidí v komunitě, přestože opakovaně říká, že za komunitu nemluví.

Co je ale pravděpodobně největší problém (podle mě), je obecný předpoklad, že za naším psaním o tranzici je nějaká agenda či propagace, že je to celé jenom nějaké divadlo pro naše osobní neznámé zájmy.

Tyto názory, často naprosto nepodložené důkazy, jsou na nás vrhány společně s další hromadou nadávek a často donutí některé z nás i dočasně přestat.

Samozřejmě se dočkáme i  hodně velké  podpory, která však často přichází odjinud než právě z naší komunity.

Obdivuji každého jednoho trans člověka, který o sobě píše příběh. Je to velmi důležité a pro naši reprezentaci nezbytné.

Užijte si zbytek léta a v září na viděnou.

Jiřka Georgia Hejduk

Autorka Blogu