Ve škole

Vážené čtenářstvo

Máme po volbách a já si mohu konečně vydechnout, kampaň je u konce a já mám konečně čas na všechny svoje relaxační aktivity, není velkým tajemstvím, že mě to všechno velmi vyčerpalo, ale vlastně jsem na sebe hrozně hrdá. Skutečně jsem totiž v životě uklidila natolik, že nemám žádné pochybnosti. Dosáhla jsem toho díky tvrdé práci a podpory mých kamarádů, Díky.

Incident, který se stal ve škole, mě vlastně hrozně posílil, protože to jednak natvrdo potvrdilo, že lidé ze školní administrativy sice někdy jednají zbrkle a dělají chyby, ale jsou rozumní a mají zkušenosti, které jsou nedocenitelné. A i přes to, že moje situace je poněkud specifická, tak řešení je velmi profesionální a uspokojivé.

Pro ty, co nečtou můj facebook zopakuji: Byla jsem vyhozena z dívčí šatny, následně jsem o té situaci jednala a došlo k dohodě. Do toho všeho jsem se z toho ve škole zhroutila a utekla jsem s vědomím vyučujících domů se slzami v očích.

Druhou pozitivní rovinou ze školy je to, že jsem konečně dostala kolektiv, který mě nebude šikanovat, né že bychom si extra rozuměli, těžko mé myšlení budou chápat 15 leté holky jejich sociální bublina je diametrálně odlišná od té mé, ale to mě kupodivu nebolí, naopak mě to zbavuje stresu z toho, že dělám něco špatně. Já je vlastně docela i chápu, jen mají na rozdíl ode mě více společenské priority, než priority osobního rozvoje.

Co se týče mého osobního života, tak jsem se připojila do projektu Amnesty International CZ Živé knihovny, kdy bych ráda chodila na školy a ukazovala studentům můj život, je to dle mého názoru dobrý nástroj jak lidem ukázat co to znamená být hyperaktivní a co to znamená být trans.

Na závěr si dovolím poznámku, že mi rostou prsa, a už jsou docela velké a zatímco dříve bylo naprosto pitomé abych nosila podprsenku, dneska už se bez ní z domu neukážu. Ale jsem za to ráda, a ještě více jsem ráda že mě už neotravují chlupy, což je taky pozitivní.

Tak hezký zbytek následujících dnů.

Georgia Hejduk

Autorka Blogu