To že jste trans není volba a člověk by za proces neměl být trestán

Ilustrační foto - Georgia Hejduk

Vážené čtenářstvo.

V rozhovoru pro časopis REDWAY pro střední školy, hlavním motivem mého rozhovoru bylo, že jsem si to, že jsem trans nevybrala. Bohužel naše společnost se s tímto faktem odmítá dlouhodobě smířit a přesto, že samotný proces může člověka učinit skutečně šťastným, mají tendenci ho za tento proces potupně trestat.

Člověk pokud se narodí s nějakou duševní či tělesnou vadou má poměrně těžší život než zbytek populace, ta mu velmi často jeho projevy duševního či tělesného postižení dává za vinu. Nesouhlasím s principem že Tranzice je nemoc, je to spíše odchylka. Trans* člověk může být duševně i fyzicky naprosto zdráv jen se ty věci prostě neshodují což mu působí nenávist k tělu a může to způsobit další duševní problémy jako je PPP či deprese.

Proces je neodbornou společností vnímán jako rozhodnutí že si člověk najednou uvědomil, že chce být holka/kluk/nebinární osoba, ten člověk Člověk však z těchto pocitů nevyroste a jeho utrpení se několikanásobně prodlužuje. Trest, který jsem dostala za tranzici je poměrně veliký, ve škole se nemohu plně zúčastňovat hodin tělesné výchovy, které mě osobně historicky velmi bavily, jenomže pocit že jsem jiná je prostě silnější, zažila jsem kvůli tomu šikanu a odsouzení okolí, spousta lidí ( a já jsem kvůli tomu skončila na pracáku ) kvůli tranzici přijde o práci a mnoho musí opustit školu, já sama jsem ji musela opustit kvůli tranzici a bohužel nejsem sama.

Spousta lidí je právě tímto faktem od tranzice odrazována, já osobně jsem neměla problém do tranzice jít, protože jsem neměla moc co ztratit, v době rozhodování jsem byla v sebevražedných myšlenkách po dlouhé šikaně a bez kamarádů, tudíž jsem mohla jenom získat, ale i tak mě to stálo dost síly a utrpení. Spousta lidí tak tranzici řeší až po hodně dlouhé době, kdy už mají rodiny a děti a efekty HRT jsou samozřejmě menší.

Nesmím opomenout ani ty, kteří svůj život kvůli takové cestě často ukončí nebo jsou hůře během této cesty zavražděni. A jak sama ráda říkám k lidem co spáchají sebevraždu by se nemělo přistupovat jako k lidem co se něčím provinili, ale co prostě prohráli svůj boj o přežití v tomto někdy krutém světě.

Ale ať to zakončíme pozitivně. Ze všeho se dá vyhrabat a všechno se dá překonat, člověk musí jenom zatnout zuby a jít dál, v mém případě se to podařilo a jsem stále s vámi a věřím, že se s vůlí se to může podařit všem.

Přeji vám hezké Vánoce a před Novým rokem na viděnou.

Georgia Hejduk
Autorka blogu