Přeskočit na hlavní obsah

Jaro je tu a s ním můj velký posun v životě.


Zdravím moje čtenářstvo.

Jaro je tu a s ním konečně teplo a dlouho očekávané sluníčko, počasí lákající ke koupání, ale hlavně k dlouhým procházkám a trávení času venku.

Možná si vzpomínáte, jak jsem říkala, že odcházím na terapeutickou léčbu. Inu, zpětně můžu říci, že to bylo správné rozhodnutí, protože je mi lépe … mluvit o svých emocích je totiž velmi důležité, a to se mi daří.

S přibývajícím časem stráveným čekáním na další části tranzice, mám však pocit, že mi cosi utíká. Tak moc bych chtěla, aby toto období už bylo za mnou a dělám pro to vše, co můžu, nicméně jsem stále nucena být házena do mužské role. Spousta lidí jednoduše naše utrpení nechápe ,protože si to neumí představit, a proto nabývají dojmu, že věci, co chceme, jsou jen jakési „blbosti“,  i když se často jedná o věci, které nám náš život mohou usnadnit mnohonásobně.

Stále jsme však pro většinu populace něco tak neskutečně exotického, že působíme jen jako nevychované děti a nikoliv jako přírodou znevýhodnění lidé.

Hold ,co oči nevidí, to pro většinu lidí srdce nebolí, a proto je mimořádně důležité o tranzici mluvit.

Ale zpátky ke mně, i když mi poslední dny náš boj hodně připomínají, musím skutečně říct, že mám radost z toho, že i tahle cesta má cíl, který sice na rozdíl od běžných cílů není tak na dosah ruky, ale alespoň jsem se naučila slavit i ty menší cíle, třeba můj nový rodný list bez zmínky o mém starém jménu či novou občanku.

Konečně se nemusím stydět za svoje jméno ani za svojí virtuální vizitku či za odeslané e-maily a i představovaní je daleko snazší než dříve, protože již to nemusím vysvětlovat, ale jsem prostě Jiřka nebo Georgia.

Dostáváme se k poslední části mého dnešního článku a to jsou holky.
Jsem lesba jako prase, na ženský bych dokázala koukat bez přestání pořád a když už teď konečně můžu na sebe vzít ty šaty či sukni a plně si užívat … kéž by moje láska nebyla tak daleko.

Tak si užívejte jaro a myslete na to, jak krásné okolí máte okolo sebe, ať už v podobě lidí či přírody.




(Jiřka) Georgia Hejduk
Autorka Blogu

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Duševní zdraví vs Tranzice, aneb když nemůžete dobře vybrat

Milí čtenáři,

tranzice není nic jednoduchého, o tom vás přesvědčí snad každý transgender člověk, se kterým kdy budete mluvit. Je to běhání po doktorech, strach z převlékání, vynucená vyoutování, když se někdo na záchodech zeptá, zda jste špatně neodbočil/a, za špatným pohlavním znaménkem.

A přesto, že se na poli zdravotníctví podařilo v posledních letech dosáhnout značného zlepšení, stále se setkáváme s označením, se kterým né každý souhlasí, a to je "duševně nemocný".

Já nechci tvrdit, zda transsexualita je či není duševní nemoc, jednak na to nemám vzdělání a jednak je dané téma daleko komplikovanější, než aby se dalo zodpovědět jednoduše, jako otázka typu vyneseš koš či dojdeš na nákup.

Sice o sobě již delší dobu vím, že jsem trans, ale ještě déle o sobě vím, že jsem jiná nebo taky duševně nemocná. Jak jsem již dříve řekla, mám diagnostikované ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder), což znamená, že jsem velice impulzivní, neřízená střela, která navíc nedokáže udrž…

Cena coming outu.

Přátelé,
Coming out je pro většinu Trans, ale i jiných LGBT+ lidí velkou událostí. Trans lidé to mají o to těžší že na rozdíl od orientací někdy ten coming out prostě udělat musí ... změna je totiž viditelná, takže se bavíme o části procesu, která někdy proběhne.
Coming out v sobě obsahuje i věci, které k němu neodmyslitelně patří: hrdost, odhodlání, odvahu říci okolí o něčem co je velmi těžké a velmi náročné a také důvěru, že to okolí vezme tak nějak dobře a bez větších keců.
Coming out sebou také přináší první přechod do jiné role, do té, kterou né všichni staří "kamarádi" přijmou a né všichni budou brát vážně.
Já osobně se vyoutovala v prostředí relativně bezpečném s tím, že si najdu nové kamarády, kteří akceptují, jaká jsem uvnitř a nezaobírají se tím, co je venku, protože pokud jsem kvůli něčemu byla ve škole šikanována, tak to byl právě můj zevnějšek.
Ne každý tuto možnost má, paradoxně bych za to mohla poděkovat mojí "emoční" poruše, která mě do situace, kdy jsem…

Proč píšu na tenhle blog a proč právě dnes píšu tento článek.

Zdravím moji čtenáři.

Rozhodnutí psát o mojí tranzici bylo uděláno během 5 minut, čekala jsem však na jiskru a podporu abych toto rozhodnutí přeměnila v činy, protože né všichni tuto možnost mají. Ano, myslím na vás, na lidi, kteří kvůli rodině či přátelům zůstávají uzavření nebo prostě nemůžou začít psát kvůli tomu, že jejich život není tak jednoduchý, anebo mají prostě zdravý strach z následků. Tyto starosti jsou všechny v pořádku. Většina z nás musí projít neskutečným životním peklem: vyšetření, převlékání, záchody, škola, práce... Ne každý má do toho čas a chuť vzdělávat a psát. Vzhledem k tomu, že aktuálně do žádné školy ze zdravotních důvodů nechodím, tak si to můžu dovolit.

A ano, i když sama chci projít celou tranzici, tak plně podporuji ty, kteří si zvolí třeba jen hormony bez operace. Proč?

Protože pocity jsou u každého individuální a každý má právo určovat, co se bude dít s jeho tělem.
Jsou tu lidé, kteří nechtějí prsa, ale to z nich nutně nedělá kluky, kteří se chtějí na …