Přeskočit na hlavní obsah

1 Rok v Tranzici ( co se změnilo, jaké jsou výzvy, co mě čeká)

Nazdar Čtenářstvo

A je to tady ... přesně před rokem, jsem začala řešit, respektive jsem udělala, coming out. A v tomto článku jsem se tak rozhodla shrnout, co se v tomto roce událo a čím se tento rok vyznačoval, co se změnilo, na co jsem přišla a jaké přede mnou stojí výzvy.

Holky jsou empatičtější a více mě přijímají. Kluci jsou spíše skeptici.
Neplatí to pro všechny, nicméně holky mají tendenci přijímat více, že se stáváte jednou z nich. Ono drtivá většina podpory od lidí, kteří trans nejsou (ti, co jsou, nepočítám, protože přijímají bez ohledu na gender.)  jsem dostala z holčičí strany. Možná je to trošičku nespravedlivé, protože bych se ani nedopočítala nabídek na kupování všelijakých ženských věcí.
Taky je to možná tím, že jsem se tím definitivně vzdala veškeré mužské vazby, která ve mě byla.
Nemohu říci, že jsem 100 procentní žena, ale rozhodně se mi daří tuto část probouzet a tím, že trávím již skoro všechen čas v ženské společnosti, nebo ve společnosti trans lidí.

Psychiatrie neumí pracovat s trans* lidmi

Pokud se jako trans* člověk někdy ocitnete na psychiatrii (hospitalizace), budete nejspíš překvapeni.
Takové enormní množství pochopení ze strany spolupacientů se mi ještě nedostalo. Na druhou stranu doktoři mají tendence na vaše rozhodnutí brát velmi malé ohledy, takže pak může vzniknout velmi kuriózní situace, kdy je ve zprávě z mé strany používán ženský rod a pak přijde věta sedmnáctiletý chlapec ... Nicméně, abych byla úplně fér... poznala jsem psychiatry a psychology, kteří to prostě brali jako fakt.  (Díky Linko Bezpečí.)

Nakupuji raději ve velkých obchodech a velikostí se učím
Než jsem byla out, oblečení mě vůbec nezajímalo, prostě jsem to brala jako věc, která se musí nosit a to je tak vše ... Mé tužby po ženských šatech zůstali nevyslyšeny. Teď se to úplně obrátilo . Jsem schopná jen tak chodit krámem a koukat se po oblečení. A z dálky kupodivu lidi nepoznají rozdíl.
Co se týče velikostí, tak v tom mám pořádný guláš. Nevím, jaké velikosti znamenají co. Takže zkoušet a učit se .

Nepoužívám makeup či rtěnku ... Chci být přirozená

Neumím se líčit ... To říkám zcela otevřeně a bez filtru,  je to vlastně paradox, protože jsem to nikdy dělat nechtěla, holky se mě pokoušely líčit a vypadalo to krásně, ale kdo ví ... Já třeba nejsem líčící holka.

Co mě čeká

Vyšetření, vyšetření, vyšetření... Momentálně finišuji přípravy hormonální terapie a pomalu se připravuji na změny, které mě v následujících měsících čekají. 1. září totiž nastupuju na školu a budu opět studentka, tak snad to vyjde. Dále mě čeká hlasová terapie a nekonečné množství překvapení v podobě nového holčičího života... Můj šatník sice stále připomíná staré časy, ale na druhou stranu ne všechno, co nosím, musí být striktně ženské.
Samozřejmě mě čekají s tím i nové výzvy, které vám budu přinášet, dokud to jen půjde.

Poděkování

Přesně před rokem jsem napsala na Facebook status, že jsem holka. Za tu dobu jsem prošla pády i stoupáním nahoru, jak tomu u člověka jako já bývá.
Na závěr bych chtěla poděkovat ... Nejprve asi Miriam a Julče za pomoc s coming outem, pak Káje, Kubovi, Káje, Maky, Anitě a Jax za jejich první pozitivní reakce
Dále pak Elišce, Julče , Evičce, Radaně a Viol za podporu v krizích, dále pak rodičům, bez kterých by to nebylo tak hladké a moji sexuoložce bez které by to nešlo už vůbec ... Děkuju taky mým ambulantním psychiatrům za podporu a vlastně i celé České pobočce Amnesty International, že mě pod svá křídla vzala a že můžu dělat dobrovolníka v tak skvělém kolektivu lidí. Dále pak Transparentu a lidem, kteří v tomto spolku působí a dělají dobro, plus, samozřejmě, všem trans a queer lidem co mě za tu dobu podpořily a postavily na nohy, za což vděčím i terapeutické komunitě Kaleidoskop. ❤️ A na závěr ještě matrice Prahy 6 a paní Valdrové za jméno.
.
Byl to zajímavý rok plný překvapení a obrovských zvratů a překroucení příští rok v tranzici by mohl být o něco méně turbulentní, ale hlavně když bude fajn.

Díky všem ostatním za podporu ... bez podpory to nejde !

Georgia Hejduk
aka. Jiřka
Autorka blogu




Komentáře

Ellie píše…
Ve velikostech se taky nevyznám. Popravdě mi přijde, že to všude číslují jinak. :D
Hodně štěstí při studiu a výzvách, které tě čekají. ♥

Populární příspěvky z tohoto blogu

Duševní zdraví vs Tranzice, aneb když nemůžete dobře vybrat

Milí čtenáři,

tranzice není nic jednoduchého, o tom vás přesvědčí snad každý transgender člověk, se kterým kdy budete mluvit. Je to běhání po doktorech, strach z převlékání, vynucená vyoutování, když se někdo na záchodech zeptá, zda jste špatně neodbočil/a, za špatným pohlavním znaménkem.

A přesto, že se na poli zdravotníctví podařilo v posledních letech dosáhnout značného zlepšení, stále se setkáváme s označením, se kterým né každý souhlasí, a to je "duševně nemocný".

Já nechci tvrdit, zda transsexualita je či není duševní nemoc, jednak na to nemám vzdělání a jednak je dané téma daleko komplikovanější, než aby se dalo zodpovědět jednoduše, jako otázka typu vyneseš koš či dojdeš na nákup.

Sice o sobě již delší dobu vím, že jsem trans, ale ještě déle o sobě vím, že jsem jiná nebo taky duševně nemocná. Jak jsem již dříve řekla, mám diagnostikované ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder), což znamená, že jsem velice impulzivní, neřízená střela, která navíc nedokáže udrž…

Cena coming outu.

Přátelé,
Coming out je pro většinu Trans, ale i jiných LGBT+ lidí velkou událostí. Trans lidé to mají o to těžší že na rozdíl od orientací někdy ten coming out prostě udělat musí ... změna je totiž viditelná, takže se bavíme o části procesu, která někdy proběhne.
Coming out v sobě obsahuje i věci, které k němu neodmyslitelně patří: hrdost, odhodlání, odvahu říci okolí o něčem co je velmi těžké a velmi náročné a také důvěru, že to okolí vezme tak nějak dobře a bez větších keců.
Coming out sebou také přináší první přechod do jiné role, do té, kterou né všichni staří "kamarádi" přijmou a né všichni budou brát vážně.
Já osobně se vyoutovala v prostředí relativně bezpečném s tím, že si najdu nové kamarády, kteří akceptují, jaká jsem uvnitř a nezaobírají se tím, co je venku, protože pokud jsem kvůli něčemu byla ve škole šikanována, tak to byl právě můj zevnějšek.
Ne každý tuto možnost má, paradoxně bych za to mohla poděkovat mojí "emoční" poruše, která mě do situace, kdy jsem…

Proč píšu na tenhle blog a proč právě dnes píšu tento článek.

Zdravím moji čtenáři.

Rozhodnutí psát o mojí tranzici bylo uděláno během 5 minut, čekala jsem však na jiskru a podporu abych toto rozhodnutí přeměnila v činy, protože né všichni tuto možnost mají. Ano, myslím na vás, na lidi, kteří kvůli rodině či přátelům zůstávají uzavření nebo prostě nemůžou začít psát kvůli tomu, že jejich život není tak jednoduchý, anebo mají prostě zdravý strach z následků. Tyto starosti jsou všechny v pořádku. Většina z nás musí projít neskutečným životním peklem: vyšetření, převlékání, záchody, škola, práce... Ne každý má do toho čas a chuť vzdělávat a psát. Vzhledem k tomu, že aktuálně do žádné školy ze zdravotních důvodů nechodím, tak si to můžu dovolit.

A ano, i když sama chci projít celou tranzici, tak plně podporuji ty, kteří si zvolí třeba jen hormony bez operace. Proč?

Protože pocity jsou u každého individuální a každý má právo určovat, co se bude dít s jeho tělem.
Jsou tu lidé, kteří nechtějí prsa, ale to z nich nutně nedělá kluky, kteří se chtějí na …