Před tranzicí mě oblečení nezajímalo, teď se v něm vyžívám

-
Zdravím mé čtenářstvo,

dneska bych chtěla psát o tématu, které je snad většině holkám blízké - nakupování.
Čeká nás to všechny, ať už důvodu opotřebení starého oblečení, nebo prostě chceme vypadat, že na sobě nenosíme jen hadry.

Když jsem ještě žila svůj klučičí život, oblečení mě nezajímalo. Dokonce mě moje matka musela nutit chodit ho nakupovat, prostě mě to nepřitahovalo. Byla to taková nudná životní výplň. Po mém coming outu jsem si dlouho netroufala s oblečením nic měnit, protože jsem asi vnitřně cítila, že nemám nárok. A kromě toho, jak již bylo zmíněno, řešila jsem nejrůznější problémy v životě a na oblečení tak nebyl čas.

Můj první čistě ženský samostatný nákup tak proběhl na Zličíně, už ani nevím, co jsem tam tehdy nakupovala. Ale pamatuji si, jak jsem pak psala na Facebook radostný status, že konečně nakupuji jako holka. Byl to krásný den. Další pomyslnou stopou bylo spodní prádlo, tehdy mi už musela vypomoct Jax (moje kamarádka), která se mnou zašla do H&M a dodala mi potřebnou odvahu.

A pak už zbýval jen poslední krok - boty. Vzhledem ke své výšce mám bohužel číslo bot 44/45, což je v dámské kategorii velikost spíše xxl, takže musím chodit nakupovat do speciálního obchodu. Tam jsem se dlouho neodvážila, ale nakonec jsem tam před pár dny vkročila a nakoupila svůj první dámský pár. A nyní již mám kompletní sadu. Holt, boty už potřebovaly po skoro dvou letech obměnu.

Co se týče společenských bot, ty jsem si v praxi vyzkoušela ve sněmovně. Sice to chození bolelo, ale snad poprvé jsem si přišla jako dáma, co jde dělat politiku, nikoliv něco mezi.

Mějte se fajn a za čtrnáct dní na shledanou.

Georgia Hejduk
Autorka blogu

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tranzice na veřejnosti

-
Obrázek
Vážené čtenářstvo. Tak máme po Prague Pride a zatímco Praha se pomalu vrací do normálního neduhového a neteplého režimu, my si užíváme zbytek končících prázdnin. Mezi nejsilnější zážitky z Prague Pride bylo určitě setkání s lidmi, které jsem neznala jménem, ale kteří četli můj blog. To mi připomnělo téma, které jsem už dlouho na blogu chtěla rozvést. Téma Tranzice na veřejnosti . Proč to dělám(e) Každý má svoje důvody, někdo má prostě talent dělat audiovizuální či psaný obsah, další si třeba libují ve slávě, kterou jim tato činnost vynese. Někteří, a dovolím si říct mnoho z nás, chtějí prostě jen přinést svůj pohled na tranzici a usnadnit tak široké veřejnosti přístup k trans lidem. Já osobně jsem si blog založila, abych pomohla šířit trans osvětu a zaznamenala svůj pohled na celý proces. Hlavním posláním blogu je vytvořit příběh, který by ostatním trans lidem dodal odvahu  jít a pokračovat po jejich cestě. Myslím si, že kvalitní trans obsah v...
Další informace

Mise dokončena

-
Vážené čtenářstvo, Tak jsme společně došli na konec mojí cesty. Mám za sebou operaci, prošla jsem úspěšně všechny úskalí cesty transgender ženy v České republice. Jak jsem zmínila již ve svém statusu na FB, tak se jednalo o dlouhou a trnitou cestu, kterou jsem však dokázala překonat a stát se ženou. Ještě, než to celé uzávěru,  mi nejprve dovolte  poděkovat lidem co mi tuto cestu pomohli dokončit. Zaprvé bych chtěla poděkovat mým rodičům, kteří v tom celém procesu byli se mnou od začátku do konce a vždy se snažili o maximální jednoduchost. Chápu, že pro ně přeměna z Jiřího Hejduka na Georgii Hejdukovou byla náročná, ale zvládli to naprosto skvěle. Stejné poděkování patří i mým sourozencům: Nelče, Terezce, Ondrovi. Dále mojí macešce Janě, strýci Michalovi a tetě Dádě a všem ostatním členům mojí rozsáhlé rodiny od kterých jsem vždy měla podporu. Další obrovské poděkování patří mojí sexuoložce Hance, která vždy dělala pro moji tranzici maximum. Děkuji také všem ostatní...
Další informace

Jak jsem byla vyštípána ze střední školy?

-
Obrázek
Vážené čtenářstvo, možná si někteří z vás pamatují na to, jak jsem zmiňovala, že důvod mého nástupu do prvního ročníku v 18 letech byla šikana na předchozí škole a nepřijetí od spolužáků.  Není to úplný a dokonalý obrázek, věcí tam bylo daleko více a nakonec to eskalovalo do neuvěřitelných rozměrů. Pojďme se tedy vrátit do roku 2016 do 1. září na Prosecké výšiny, kde můj příběh začal. Chci vás varovat, že se jedná o mimořádně toxický článek. Prvního září 2016 jsem šla na SSŠVT, prázdniny byly krásné a já se velmi těšila na školu, střední školu pro ajťáky, můj tehdejší sen. Opět jsem byla ochotná dát 9 let šikany za sebe a jít s čistým vědomím dál. Velice jsem doufala, že dostanu rozumnou a hodnou třídu a že si konečně ty 4 roky užiji. Na základce jsem si zažila vše od kyberšikany přes fyzickou šikanu po pronásledování či psychický nátlak. Byla jsem z toho nešťastná a upadla jsem do závislosti na počítačových hrách. Neměla jsem kvůli šikaně moc kamarádů, protože jsem s...
Další informace