Před tranzicí mě oblečení nezajímalo, teď se v něm vyžívám

Zdravím mé čtenářstvo,

dneska bych chtěla psát o tématu, které je snad většině holkám blízké - nakupování.

Čeká nás to všechny, ať už důvodu opotřebení starého oblečení, nebo prostě chceme vypadat, že na sobě nenosíme jen hadry.

Když jsem ještě žila svůj klučičí život, oblečení mě nezajímalo. Dokonce mě moje matka musela nutit chodit ho nakupovat, prostě mě to nepřitahovalo. Byla to taková nudná životní výplň. Po mém coming outu jsem si dlouho netroufala s oblečením nic měnit, protože jsem asi vnitřně cítila, že nemám nárok. A kromě toho, jak již bylo zmíněno, řešila jsem nejrůznější problémy v životě a na oblečení tak nebyl čas.

Můj první čistě ženský samostatný nákup tak proběhl na Zličíně, už ani nevím, co jsem tam tehdy nakupovala. Ale pamatuji si, jak jsem pak psala na Facebook radostný status, že konečně nakupuji jako holka. Byl to krásný den. Další pomyslnou stopou bylo spodní prádlo, tehdy mi už musela vypomoct Jax (moje kamarádka), která se mnou zašla do H&M a dodala mi potřebnou odvahu.

A pak už zbýval jen poslední krok - boty. Vzhledem ke své výšce mám bohužel číslo bot 44/45, což je v dámské kategorii velikost spíše xxl, takže musím chodit nakupovat do speciálního obchodu. Tam jsem se dlouho neodvážila, ale nakonec jsem tam před pár dny vkročila a nakoupila svůj první dámský pár. A nyní již mám kompletní sadu. Holt, boty už potřebovaly po skoro dvou letech obměnu.

Co se týče společenských bot, ty jsem si v praxi vyzkoušela ve sněmovně. Sice to chození bolelo, ale snad poprvé jsem si přišla jako dáma, co jde dělat politiku, nikoliv něco mezi.

Mějte se fajn a za čtrnáct dní na shledanou.

Georgia Hejduk
Autorka blogu