Jak se stávám ženou

Vážené čtenářstvo Vím, že by jste asi očekávali nějaký trans obsah, ovšem to dneska nebude. Je to přesně rok a čtyři dny co můj blog získal svůj první historický post. Za tu dobu, se tady vystřídalo několik korektorů, blog si přečetlo více než 12 000 lidí sdílely hos instituce jako je Transparent z.s,  nebo EduIn, nebo Aktuality LGBT. Já to vždycky dělala zadarmo a s náklady jenom časovými a to jsem se s rokem za zády rozhodla změnit svou investicí do zakoupení domény www.jaksestavamzenou.cz a zároveň založení našeho emailu @jaksestavamzenou.cz. Ano nezdá se to jako velká investice, je to hlavně z důvodu, že jsem na Bloggeru spokojená a odpovídá to mým potřebám i kvalitám. Kam příští rok ? Především bych ráda pořádně zpropagovala svůj instagram @jaksestavamzenou, který má v současné době jen asi 60 sledujících, dále pak facebook, twitter a hlavně ten blog. Mým cílem je především produkovat kvalitní obsah, proto i nadále budu využívat služeb m...

Ilustrační foto - Georgia Hejduk Vážené čtenářstvo. V rozhovoru pro časopis REDWAY pro střední školy, hlavním motivem mého rozhovoru bylo, že jsem si to, že jsem trans nevybrala. Bohužel naše společnost se s tímto faktem odmítá dlouhodobě smířit a přesto, že samotný proces může člověka učinit skutečně šťastným, mají tendenci ho za tento proces potupně trestat. Člověk pokud se narodí s nějakou duševní či tělesnou vadou má poměrně těžší život než zbytek populace, ta mu velmi často jeho projevy duševního či tělesného postižení dává za vinu. Nesouhlasím s principem že Tranzice je nemoc, je to spíše odchylka. Trans* člověk může být duševně i fyzicky naprosto zdráv jen se ty věci prostě neshodují což mu působí nenávist k tělu a může to způsobit další duševní problémy jako je PPP či deprese. Proces je neodbornou společností vnímán jako rozhodnutí že si člověk najednou uvědomil, že chce být holka/kluk/nebinární osoba, ten člověk Člověk však z těchto pocitů nevy...

Zdravím mé čtenářstvo, dneska bych chtěla psát o tématu, které je snad většině holkám blízké - nakupování. Čeká nás to všechny, ať už důvodu opotřebení starého oblečení, nebo prostě chceme vypadat, že na sobě nenosíme jen hadry. Když jsem ještě žila svůj klučičí život, oblečení mě nezajímalo. Dokonce mě moje matka musela nutit chodit ho nakupovat, prostě mě to nepřitahovalo. Byla to taková nudná životní výplň. Po mém coming outu jsem si dlouho netroufala s oblečením nic měnit, protože jsem asi vnitřně cítila, že nemám nárok. A kromě toho, jak již bylo zmíněno, řešila jsem nejrůznější problémy v životě a na oblečení tak nebyl čas. Můj první čistě ženský samostatný nákup tak proběhl na Zličíně, už ani nevím, co jsem tam tehdy nakupovala. Ale pamatuji si, jak jsem pak psala na Facebook radostný status, že konečně nakupuji jako holka. Byl to krásný den. Další pomyslnou stopou bylo spodní prádlo, tehdy mi už musela vypomoct Jax (moje kamarádka), která se mnou zašla do H...

Vážené čtenářstvo, možná si někteří z vás pamatují na to, jak jsem zmiňovala, že důvod mého nástupu do prvního ročníku v 18 letech byla šikana na předchozí škole a nepřijetí od spolužáků.  Není to úplný a dokonalý obrázek, věcí tam bylo daleko více a nakonec to eskalovalo do neuvěřitelných rozměrů. Pojďme se tedy vrátit do roku 2016 do 1. září na Prosecké výšiny, kde můj příběh začal. Chci vás varovat, že se jedná o mimořádně toxický článek. Prvního září 2016 jsem šla na SSŠVT, prázdniny byly krásné a já se velmi těšila na školu, střední školu pro ajťáky, můj tehdejší sen. Opět jsem byla ochotná dát 9 let šikany za sebe a jít s čistým vědomím dál. Velice jsem doufala, že dostanu rozumnou a hodnou třídu a že si konečně ty 4 roky užiji. Na základce jsem si zažila vše od kyberšikany přes fyzickou šikanu po pronásledování či psychický nátlak. Byla jsem z toho nešťastná a upadla jsem do závislosti na počítačových hrách. Neměla jsem kvůli šikaně moc kamarádů, protože jsem s...

Vážené čtenářstvo Máme po volbách a já si mohu konečně vydechnout, kampaň je u konce a já mám konečně čas na všechny svoje relaxační aktivity, není velkým tajemstvím, že mě to všechno velmi vyčerpalo, ale vlastně jsem na sebe hrozně hrdá. Skutečně jsem totiž v životě uklidila natolik, že nemám žádné pochybnosti. Dosáhla jsem toho díky tvrdé práci a podpory mých kamarádů, Díky. Incident, který se stal ve škole, mě vlastně hrozně posílil, protože to jednak natvrdo potvrdilo, že lidé ze školní administrativy sice někdy jednají zbrkle a dělají chyby, ale jsou rozumní a mají zkušenosti, které jsou nedocenitelné. A i přes to, že moje situace je poněkud specifická, tak řešení je velmi profesionální a uspokojivé. Pro ty, co nečtou můj facebook zopakuji: Byla jsem vyhozena z dívčí šatny, následně jsem o té situaci jednala a došlo k dohodě. Do toho všeho jsem se z toho ve škole zhroutila a utekla jsem s vědomím vyučujících domů se slzami v očích. Druhou pozitivní rovinou ze š...

Vážené Čtenářstvo. Srpen nám skončil, máme tu září a s ním nám samozřejmě přichází nové výzvy a nové překážky. Začala mi škola, s velkým štěstím mohu říci, že studuji, a jsem nadšená ještě více, že moji drazí spolužáci moji tranzici neberou jako velkou věc. Po 11 letech tak mám možná konečně kolektiv, který mě bude brát takovou, jaká jsem, a ne jako do koše patřící odpad. Zajímavý byl Adaptační kurz, pro mne první po dlouhé době. Bylo to pro mě tudíž velmi zvláštní, většina se mnou sdílejících spolužáků byla životem nepolíbená a jejich zkušenosti se omezovaly na studium a školní zážitky. Pro mne, jako člověka co má za sebou psychiatrickou léčebnu a úřad práce či terapeutickou komunitu, byl na adapťák velmi náročný, protože nemám s 15 letými moc společných témat, vlastně ani moc nevím, co současní 15 letí řeší. Či vůbec co 15 letí řeší, jsou plní povídání o láskách a jiných lidech. Moje politická kariéra mne od nich spíše oddaluje, rozeznávají Pirátskou stranu, ale t...

Vážené čtenářstvo. Tak máme po Prague Pride a zatímco Praha se pomalu vrací do normálního neduhového a neteplého režimu, my si užíváme zbytek končících prázdnin. Mezi nejsilnější zážitky z Prague Pride bylo určitě setkání s lidmi, které jsem neznala jménem, ale kteří četli můj blog. To mi připomnělo téma, které jsem už dlouho na blogu chtěla rozvést. Téma Tranzice na veřejnosti . Proč to dělám(e) Každý má svoje důvody, někdo má prostě talent dělat audiovizuální či psaný obsah, další si třeba libují ve slávě, kterou jim tato činnost vynese. Někteří, a dovolím si říct mnoho z nás, chtějí prostě jen přinést svůj pohled na tranzici a usnadnit tak široké veřejnosti přístup k trans lidem. Já osobně jsem si blog založila, abych pomohla šířit trans osvětu a zaznamenala svůj pohled na celý proces. Hlavním posláním blogu je vytvořit příběh, který by ostatním trans lidem dodal odvahu  jít a pokračovat po jejich cestě. Myslím si, že kvalitní trans obsah v...